Because we have had problems with spam bots, new persons wanting to edit have been temporarily suspended.

Erotovy úsměvy/Ballada o bílé paní

Free texts and images.

Jump to: navigation, search

Menuet Erotovy úsměvy
Ballada o bílé paní
written by Arnošt Czech Czechenherz
Plavba bez cíle
Info Simple bw.png Erotovy úsměvy: Information and licence SemiPD-icon.png



Ballada o bílé paní



K pohádkám v zimě jednou když byl čas,
když z krbu lil se k nohoum rudý jas
a venku nikde živé duše ani,
tu bába má, jíž požehnáno let,
se jala vnukům tiše vyprávět,
jak chodbou v zámku chodí bílá paní.

Všem dětem planul vyjeveně zrak
i mně podivnou touhou jiskřil tak,
však nikdo neměl o tom pravé zdání;
častokrát v očích děcka oheň hrá,
kdo tušit má, že v duši malé zrá
nějaké nerozumné, divné přání.

Na večer potom již ten příští den
já dostal jsem se tajně z domu ven
a k zámku rozběhl se sněžnou plání,
když překročil jsem tmavé chodby práh,
tu zvláštní pocit mojí duší táh’,
jenž do dnes strachu vstoupiti v ni brání.

Čas plynul, nevěděl jsem ani jak,
za krátko víčka byla těžká tak
a brzo na to přišlo na mne spaní.
V prsou se súžil znenadání dech,
uzřel jsem bílou paní ve svých snech,
čekaje tady v touze čisté na ni.

Přede mnou stála, v očích tichý stesk,
vlas její stříbrem noci se jen lesk’.
Rád byl jsem, ke mně že se sklání.
Hodila v klín mi sněhobílý květ
a zase zvolna odcházela zpět,
že zraku ušlo řízy její vlání.

Paprsek jitřní v chodbu stmělou pad’,
pod oknem svítil křišťálový sad
a zvonek s věže hlásal úsvit ranní.
Já probudil se s jitrem ze sna též
a hádal, zda to pravda je či lež,
že byla v noci u mne bílá paní.



Personal tools