Because we have had problems with spam bots, new persons wanting to edit have been temporarily suspended.

Erotovy úsměvy/Plavba bez cíle

Free texts and images.

Jump to: navigation, search

Ballada o bílé paní Erotovy úsměvy
Plavba bez cíle
written by Arnošt Czech Czechenherz
Ďáblova mince
Info Simple bw.png Erotovy úsměvy: Information and licence SemiPD-icon.png



Plavba bez cíle



Zahoukla rána z děla,
až hláď se pozachvěla
a koráb zbrázdil moře,
své boky do vln noře.

Za krátko ty tam domy,
zelené háje, stromy,
pomalu v bledém mraku
zmizely břehy zraku.

Z nás každý v staré vlasti
pochoval všechny strasti,
těšil se v život nový,
o radostech jenž poví.

My pluli v širé světy,
kde azurové květy,
kde zlaté zrají plody,
stříbrné tekou vody.

My pluli v ony kraje,
jež zjeví štěstí taje,
kde v lesích ptáci sídlí
duhových barev s křídly.

Čas míjel jako v letu,
nebylo věru zle tu,
zpívali jsme své písně,
neznali strachu tísně.

Však jednou v temné noci
nás strhlo do své moci
zběsilé bouře vření,
jež moře v peklo mění.

Zapálil blesk nám stožár
a rázem byl tu požár,
hned každý oheň hasil,
by holý život spasil.

Když potom ztichla bouře
a zved’ se oblak kouře,
tu my jsme zemi zřeli
v doletu asi střely.

Po moři vrak se šinul,
co platno břeh že kynul,
do lodi voda bokem
se hnala dravým tokem.

V tom zvolal někdo z chasy,
že je břeh blízko asi,
a mžikem všem tu zdá se,
že dán je signál k spáse.

Člun spuštěn rychle s lodi,
naději srdce rodí,
je třeba slední síly,
dospěli bychom k cíli.

Člun přistál na pobřeží.
V ústrety kdos nám běží
a drsně se tak směje,
že duše se až chvěje.

Jej všichni dobře známe
a z něho hrůzu máme,
ryšavé vousy hladí,
každému štěstí zradí.



Personal tools