Because we have had problems with spam bots, new persons wanting to edit have been temporarily suspended.

Lásky hra osudná/Výstup 6

Free texts and images.

Jump to: navigation, search

Výstup 5 Lásky hra osudná
Výstup 6
written by Josef Čapek, Karel Čapek
Výstup 7
Info Simple bw.png Lásky hra osudná: Information and licence SemiPD-icon.png



Výstup 6


Isabella, Gilles.

ISABELLA: Ach, pane Gillese, já –

GILLES:

Vy, Isabello, vy?
Já, Isabello, též. Já s prosbou hledám vás,
a prosím, pohleďte, zda nevložil jsem snad
– já snil jsem patrně a tak se stalo to –
své srdce bolestné zde ve váš ridikul,
jejž máte na rukou.

ISABELLA:

Ne, pane, není tam.

GILLES:

Vy díte, není tam? Jen prosím pohleďte,
snad našla byste je.

ISABELLA:

Ne, pane, opravdu,
zde je můj pudr jen a zde má voňavka,
a to zde kapesník.

GILLES:

To je váš kapesník?
Je měkký, skutečně. Jen chvilku dovolte,
já vložím v něj svou tvář. Jak voní! Co to je?

ISABELLA:

Ach pane, kapesník.

GILLES:

To není kapesník,
ne, Isabello, ne; toť velká zahrada,
já vidím akáty a květy vonící,
a luna svítí tam; a jsou tam cestičky
tak divně vinuté, že chodce rozesní,
a po nich Gilles jde sám a nese kapesník,
a luna svítí tam.

ISABELLA:

Ach, pane Gillese, ne,
mně vraťte kapesník.

GILLES:

To není kapesník,
to krásná žena jest, jež stojí u okna,
a bílé šaty má a myslí na lásku,
snad myslí na lásku a o Gillesovi sní,
Gilles chodí pod okny a hraje na housle,
a luna svítí tam na bílý kapesník,
jenž vypil slzu teď – –
Mne včera pojal sen
tak sladce přeletný jak spící dívky dech;
já o vás, Bello, snil, že pro vás umřel jsem,
váš křišťálový pláč se ronil bolestně
v mé rány zející, a já jsem vykřikl
svou náruč rozepnuv: Já nejsem mrtev již,
když ty mne miluješ!
Ne, já jsem jinak snil;
já o vás, Bello, snil, že spolu jeli jsme
ve starém kočáře a tlustí koňové
nás vezli půlnocí po starých městysích,
přes hrubá dláždění, skrz dlouhé aleje,
přes kraje usnulé a spící vesnice,
a luna svítila pro štěkající psy,
a my jsme jeli pryč – –
Ne, jinak bylo to:
já o vás snil jsem jen a měl jsem o vás sen,
že já jsem slavný byl a stal se básníkem – –
Ó Bello, slyšte mne: já nyní šťasten jsem.
Jen na mne pohleďte a potom rcete mi,
zda teď se usmívám.

ISABELLA:

Ó ano, pane Gillese.

GILLES:

Tož nyní šťasten jsem.

BRIGHELLA:

Mí drazí, odpusťte,
že vyrušuji vás, jak nutnost káže mi.
S dovolením, drahá Isabello. Na slovíčko, Gillese.

ISABELLA (uklánějíc se obecenstvu, odchází nazad).                                                                       .



Personal tools