Because we have had problems with spam bots, new persons wanting to edit have been temporarily suspended.

Nebeská romance/*** (strana 56)

Free texts and images.

Jump to: navigation, search

*** (strana 55) Nebeská romance
***
(strana 56)
written by Karel Dewetter
Info Simple bw.png Nebeská romance: Information and licence SemiPD-icon.png



***
(strana 56)



V kvetoucím rajském údolí
já potkal svoji milou –
myrtoví měla ve vlasech
a v ruce růži bílou.

Dvé sněžných křídel labutích
z lepých se beder jí chvělo –
a v očích měla jitřenku –
a měsíčkem svítilo čelo!

I děla: „Já přišla dnes za tebou,
mě touha do nebe hnala –
teď na věky věků jsem už tvá...“
A bílou růži mi dala.

Já objal ji a zulíbal...
Ó, nebeských polibků pršky!
Pak pospolu jsme letěli
přes stříbrné oblačné vršky.

A kudy jsme létli, zůstala
stopa jak démantová –
a z každého po cestě polibku,
hvězda se rozžala nová...

A tak jsme letěli století –
tam v nebi to chvilka je pouhá!
Však každá cesta konec má –
byť byla jak chce dlouhá!

A tak jsme se tedy pojednou
snesli – oh, bál jsem se toho! –
do krásné, nebeské krajinky,
jakých tam nahoře mnoho.

Hle, mezi dvěma lipami
bílá věž kostelíčka. –
A tu se mé milé červánkem
zarděla bílá líčka.

Své oči ke mně pozvedla –
já musel jich kouzlu se poddat –
A řekla tiše, líbezně:
„Pojď, hochu, dáme se oddat!“ –

Přiznám se, že jsem byl překvapen –
Ba, tohle jsem nečekal tady –
Tak zčerstva – a svatba! Na mou čest
já sobě nevěděl rady.

Konečně pravím: „Drahoušku,
počkejme s tím až z jara...
Hleď, fraku tu nemám, ni rukavic,
a kravata tolik let stará!

A oholen nejsem – bradu mám
vzrostlou jak dřevorubec – –“
A ona: „Na to, hochu můj,
se v nebi nehledí vůbec!“

„Nu dobře," dím. – „A což prstýnky?
To jistě i v nebi je zvykem!“ –
I strhla dva sluneční paprsky –
dva kroužky měla z nich mžikem.

A tak jsme do kostela šli,
kde mnohá hořela svíčka,
pod klenbou vesele švitoříc
lítala vlaštovička.

A u oltáře čekal nás
pan páter s tváří svatou,
a ten pak ruce svázal nám
nebeskou štolou zlatou.

A celým se kostelem rozlehlo
vzájemné naše „Ano“ – –
Varhany na kůru začly hrát –
A bylo dokonáno.

A svatí a andílci zpívali –
a hudba kol zvučela plesná...
V tom náhle všecko zmizelo – –
Já těžce se probudil ze sna.

A venku je kalný, říjnový den
a na oknech mlhavý nádech – –
Ba, věru, jsem v starém svém pokoji
u nás na Vinohradech! – –

Mé nebe bylo tedy jen snem!
Oh, škoda, že byl jen tak krátký!
Hej, Meluzínku, zatrubte! –
Tak rád bych hned s vámi jel zpátky!



Personal tools