Because we have had problems with spam bots, new persons wanting to edit have been temporarily suspended.

Z mého psalteria/Mysterium iniquitatis

Free texts and images.

Jump to: navigation, search

Žalm svatodušní Z mého psalteria
Matutinum tenebrarum
Mysterium iniquitatis
written by František Dohnal
Jesus, pastor bonus
Info Simple bw.png Z mého psalteria: Information and licence SemiPD-icon.png



Mysterium iniquitatis



Prorok (sedí v jeskyni u stolu a čte v bibli): „Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří k tobě posláni jsou, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé jako slepice shromažďuje pod křídla kuřátka svá – a nechtěl jsi! Aj, zanechá se vám dům váš pustý“...

(S povzdechem zavře knihu a vyjde z jeskyně... Dole pod horou dav lidu zpívá a tančí v šíleném víru kolem jakési sochy – kolem nové modly nového boha.)

Prorok: Nešťastný lide, zpíváš a tančíš – a nevíš ani, že tančíš nad propastí... Volal jsem, prosil jsem, zapřisáhal jsem tě – a ty jsi nedbal, nechtěl jsi ani slyšeti slov mých... Psy štval jsi na mne, kamením hnal jsi mne od sebe!... Z kolika ran krvácel jsem, zraněn tvou zběsilostí!... Och, lide nešťastný, svedený proroky falešnými! Neslyšíš, ještě neslyšíš slov věčného Soudce: „Aj, zanechá se vám dům váš pustý“?... Ale půjdu – půjdu ještě jednou, abych pokusil se ještě v hodinu poslední...

(Jde dolů k lidu, v jedné ruce kříž, v druhé desatero.)

Lid (spatřiv přicházejícího): Oho, starý plesnivec zase přichází!... Nechceme slyšet jeho kázání!... Přiveďte psy!... Kamením na něho!...

Prorok (zvedá křiž v ruce): Ve jménu Boha!

Lid: Není Boha!

Prorok (zvýšeným hlasem): Ve jménu Boha Trojjediného!

Lid: Chachacha! Trojjediného! Chachacha!

(Smích a vřava, jež znemožňuje proroku mluvit. Z vřavy slyšet jen jednotlivé výkřiky.)

Proudhon (s epileptickou zuřivostí): Bůh? Co je Bůh? Bůh – toť hloupost a zbabělost! Bůh – toť pokrytectví a přetvářka! Bůh – toť tyranství a neštěstí!... Bůh je zlo, je kat našeho rozumu, je strašidlo našeho svědomí!... Pryč s takovým Bohem!...

Nietzsche: Bůh, to jest jen domněnka, Bůh, to jest jen smyšlenka!... Není Boha!... (Stranou, pro sebe): Kdyby byl Bůh, jak bych to vydržel, abych sám nebyl Bohem?!...

Carducci: Já již dávno Satanu hymnu jsem zpíval. „Satane, zdráv buď, ty duchu vzdoru, ty sílo rozumu, vítězná v sporu. Tobě dík kadidla, ples a dík svěží, nebo tys přemohl Jehovu kněží“...

Baudelaire: Také já zpívám hymnu Satanovi – ale jinak laděnou a s jinou konečnou pointou. „Buď sláva a chvála tobě, Satane, na výsostech nebe, kde jsi kdysi kraloval, i v hlubinách pekla, kde nyní, poražen, sníš v mlčení! Dej, ať má duše jednoho dne pod Stromem mlčeníá u tebe spočine!“... Och, animalita, rozkoš sestupování! „Je t’adore, ô ma frivole, ma terrible passion“... (Náhle se zamyslí. Potom s povzdechem:) Ale jest ještě i jiná rozkoš: spiritualita, touha stoupati výše – k Bohu...

Przybyszewský: Černý jako noc je Satan můj. Moji Falkové, satani s pekelnými bolestmi, potácejí se v říši instinktů, aby rozsévali vždy nové zničení. „Homo sapiens“ chvěje se předtuchou „deliria tremens“...

Mrtvolný zápach dusí mne, hnisavé bahno topí mne – je nutno vybřednout, je nutno se zachránit!...

Huysmans: Byl jsem „Tam dole“, poznal jsem ten sabath zla. Ale bylo to tak strašné, že s hrůzou a hnusem vrátil jsem se zase zpět, vzhůru, k Bohu...

Nietzsche: Jakže? Ještě přece nevymřel Bůh v člověku?... (Se šílenou zuřivostí.) Jako pardal ovci, jako orel jehně roztrhám toho boha v člověku... Roz – tr – hám!... Ó, moji bratři, rozbijte, rozbijte ty staré desky!

Prorok (vpadá náhle mohutným hlasem): Šílený, z úst tvých tebe souditi budu! Zabít chceš Boha v člověku! A když ho zabiješ, a když ho pohřbíš, v hodinu půlnoční plížit se budeš kol hrobu svého Boha!... Co dělá tvůj „Šílenec?“ Jako kdys Diogenes v Athenách s rozžatou svítilnou v ruce běží na tržiště a volá: „Kde je Bůh? Povím vám to. Zabili jste ho, vy i já! My všichni jsme jeho vrahy. A jak jsme to učinili? Jak mohli jsme vypíti moře? Kdo dal nám houbu, abychom smazali celý obraz? Co jsme to učinili, když vzali jsme této zemi její slunce? Kam se nyní pohybuje? Kam jdeme my? Daleko, pryč ode všech sluncí? Neřítíme se ustavičně? Vzad, ku předu, na všechny strany? Jest ještě pro nás nějaké „nahoře“, nebo „dole“? Nebloudíme jako nekonečnou nicotou? Nevane kol nás prázdný prostor? Není nám stále chladněji? Není kolem nás noc stále temnější? Nemusíme již dopoledne rozsvítiti svítilnu? Neslyšíme ještě hluky hrobařů, kteří pochovávají mrtvé?“... Tak volá tvůj šílenec... A voláš: „Rozbijte, rozbijte ty staré desky!“ A co potom, až je rozbijí?...“

Nietzsche: Z člověka nadčlověka vytvořím. Na místo Krista vstane Antikrist!...

Prorok: A ty, šílený nepřítel Krista a tvůrce Antikrista, umíraje, zdeptán nocí šílenství, těžce a krvavým písmem budeš psáti na papír jméno „Kristus“...

Nietzsche: A přece zabiji Boha v člověku!

Prorok: Nezabiješ!

Nietzsche: Pak zabiji tebe, plesnivče!

Prorok: Mne zabíti můžeš – ale Boha nezabiješ!

Nietzsche: (k davu): Zabijte ho! Zabijte ho!

Voltaire (ze šera minulosti): Écrasez l’infame!

Nietzsche: Vše je dovoleno!... Každý zločin je dovolen!... Zabijte ho!

(Dav vrhá se na proroka a kyji ho ubíjí. O kámen rozbije desky a zuřivě šlape po kříži... Náhle za zády Nietzscheovými vynoří se vysoká temná postava s basiliščíma, uhrančivýma očima – Antikrist. Vyšvihne se na podstavec vedle modly, vztyčenou pravicí pokyne davu a mluví):

Antikrist: Satana jste vzývali, Satana jste volali – zde stojí Satanův zástupce – já, Antikrist. Přicházím, abych jménem Satana ujal se vlády nad světem. Vzhůru, kohorty moje! Na sever, na jih, na západ, na východ neste pyšně korouhev Satanovu! Povalte kříže, rozbořte chrámy, zdeptejte nižší, podřadné rasy, vyhubte vyznavače Kristovy. Vyhubte všechno, co bylo Kristovo. A všude vtiskněte znamení mé. Na místě Krista teď pánem světa jsem já, Antikrist!

Hlas s hůry: Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel. (Apokalypse 12. 12.)

Apokalyptičtí jezdci (ženou se oblohou a volají): Tajemná kniha sedmi pečetí právě otvírá se... Čtyři pečeti již uvolněny... Uvolněn ukrytý děs...

První jezdec (mečem dotýká se země): A povstane národ proti národu a království proti království. Voje Goga a Magoga zaplaví zemi a budou boje a hrůzy, jakých nebylo od počátku...

Druhý jezdec (v ruce vážky): Nedostatek, bída a hlad, že schnouti budou lidé jako stéblo beze vláhy – a není nic, co bych navážil hladovým...

Třetí jezdec (Smrt): Má žeň! Všude má žeň! Smrt na bojištích, smrt v zázemí, smrt ve vězeních, smrt v koncentrácích, smrt v plynových komorách – všude, všude smrt, všude má nesmírná žeň!...

Lid (dívá se zděšeně, jak celá země hoří krvavě, zbarvena příšerným plamenem a rudou lidskou krví. Odevšad slyšet ston mučených a umírajících. Zděšeně volá): Je to konec? Je to konec?

Hlas s hůry: Ještě není konec! Ještě nejsou zlomeny pečetě všechny! Ještě není zlomena pečeť šestá a sedmá... Ještě je čas ku pokání a milosrdenství...

(V horizontu nebe zastkví se planoucí slunce, světlo proráží tmy, ozáří daleké obzory. Z katakomb, z pod oltářů, z pod koles césarů povstávají miliony a zvedají ruce k modlitbě): Kyrie eleison! Kriste eleison! –

Lid (schoulený pod knutou Antikrista zprvu udiveně naslouchá, potom uchvácen náhlým poznáním, bije se kajícně v prsa, vojaje):

Kyrie eleison! Kriste eleison!

Boha jsme zapřeli! Krista jsme zradili! Smilování!

K Tobě teď, Bože, se vracíme zas!

Odpusť nám, zbloudilým! Na milost přijmi nás!

Smiluj se Ukřižovaný!

Antikrist: Proradná lůzo! Zradila’s Krista – teď zrazuješ mne? Prokletí pekla volám na tebe! Zničím a vy-
hladím tebe! Vyhladím tebe, vyhladím celý svět, vyhladím vše! Vyhladím z kořene!...

Lid (zděšený hrůzou): Smiluj se, smiluj se, Bože!

Antikrist (zuřivě): Vy – hla – dím – !...

(Zvedá ruku, aby dal znamení zničení... V tom náhlý blesk sráží Antikrista do strašlivé propasti.)

A na nebi tiše, klidně září velký skvoucí Kříž a pod ním slova:

„Stat crux, dum volvitur mundus.“



Personal tools
In other languages