Adam stvořitel/Epilog

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

 VI  Adam stvořitel
Epilog
written by Josef Čapek, Karel Čapek
Info Simple bw.png Adam stvořitel: Information and licence SemiPD-icon.png



Epilog


Totéž místo, jenže celé pozadí zaujímá nebetyčné lešení. Vchází Velekněz a Novic.

NOVIC: Nicméně nejstarší zprávy si odporují.

VELEKNĚZ: Všechny zprávy si odporují. Právě proto pravda musí být stanovena a nařízena. Je dáno článkem víry, že oba byli bezvousí a zářili v nadpřirozené kráse, a že právě na tomto místě, kde stvořili svět, vstoupili na nebesa. Byla kdysi sekta, jež učila, že Stvořitelé měli divoký vous. Toto učení, milý synu, bylo zavrženo a zatraceno.

NOVIC: A vypleněno ohněm a krví.

VELEKNĚZ: Právem, synu. Byl to těžký blud a krvavé časy. Byli-li Stvořitelé vůbec, přijměmež s pokorou učení, že byli božských lící.

NOVIC: Byli-li vůbec?

VELEKNĚZ: Ano. Někteří z teologů se domnívají, že jejich zjevení nutno bráti obrazně. Praví se, že vůbec nikdy nebyli a že jen nadpřirozeně přijali pomíjející formu existence.

NOVIC: Ale my učíme lid, že byli a že se zjevili na tomto místě!

VELEKNĚZ: Tak jest. Výklad textů připouští to i ono. Tím přísněji musíme plnit svaté obřady, jimiž jsou uctíváni oba Stvořitelé, Altar i Adamego. Pohleď na tuto stavbu chrámu! Je řečeno, že teprve jeho zbudováním bude dokonáno dílo stvoření. Netažme se, zda bohové byli; podstatné je, že budou mít svůj chrám. Tak bude dovršen božský řád světa. Jak krásný je tento večer!

NOVIC: Předvečer Svátku Stvořitelů.

VELEKNĚZ: Ano. Dnes poprvé zazní zvon ulitý k jejich oslavě. Tady, co stojím, byla vykopána ze země ona kovová roura či hlaveň, ze které byl ulit. Nazvali jsme ji Kánon, což znamená Zákon.

NOVIC: Je to pravda, že spadl z nebe?

VELEKNĚZ: Říká se tak, milý synu. Podle toho, jak byl hluboko zaryt v zemi, musel spadnout z veliké výše. Jeho hlas bude jistě nadzemský. Hej hlídači stavby!

HLÍDAČ (vyjde z lešení a bednění stavby): Brejvečer, vaše velebnosti.

VELEKNĚZ: Hlídači, jsou už chladné noci. Dbejte, ať do svaté jeskyně nikdo nevkročí.

HLÍDAČ: Bez starosti.

VELEKNĚZ: Vím, že sem na zimu chodívali přespávat všelijací starci nebo tuláci. Je mi jich líto, ale nesmí to být.

Přičítám jenom jim, že se na místě tak posvátném... Stydím se to říci:... že se na místě tak posvátném drží blechy.

NOVIC: Otče, jsou i blechy dílo Stvořitelů?

VELEKNĚZ: Zajisté že jsou dílem jejich nevyzpytatelné moudrosti; ale nesluší se, aby je ti žebráci zavlékali sem. Dbejte toho, hlídači chrámu.

HLÍDAČ: Já je poženu, vaše velebnosti.

VELEKNĚZ: Tak je dobře. Chrám Stvořitelů není peleší tuláků. Pojďme se modlit, milý synu. (Zajdou.)

HLÍDAČ: (dívá se za nimi): Jo, chrám. (Odplivne si.) Povídali! Žádný stvořitele jakživ nebyli a basta! (Drbe se.) Zatracený blechy!

(Přichází Zmetek a s ním Adam i Alter Ego, oba v žalostných cárech svých božských rouch; žebrácké hole a brašny.)

ZMETEK: Tak zas bysme byli na zimu doma. – Jejej, co to tady stavěj?

HLÍDAČ: To seš ty, Zmetku? I s těma tvejma dědkama? A kdes nechal svý fakany?

ZMETEK: Všude na světě, aby se živili. Pane hlídač, co to tady stavěj?

HLÍDAČ: Chrám.

ADAM: Jaký chrám?

HLÍDAČ: Prej chrám stvořitelům.

ADAM: Chrám Stvořitelům?

HLÍDAČ: Jo. Ale to bych rád věděl, nač potřebujou stvořitele nějakej chrám. (Odplivne si.) Dyť je to podfuk. A toho zlata a mramoru co na to padne!

ADAM: Chrám Stvořitelům! Slyšíš, Alter Ego? Vzpomněli si na nás!

ALTER EGO: Adame, já ani nemohu věřit... Hleď, jaká obrovská budova!

ADAM: Já jsem to čekal! Já věděl, že se nám lidé odvděčí! Tak vidíš, drahý Alter Ego!

ALTER EGO: Můj dobrý Adame! (Obejmou se.)

ZMETEK: A co bude s náma, pane hlídač?

HLÍDAČ: Jo, vy už sem nesmíte ani páchnout. Kdepak, taková sebranka!

ZMETEK: Já sem si to hned myslel. Škoda tej díry!

HLÍDAČ: Tak se vocaď pakujte! Hybaj!

ADAM: My? Hlídači, to je omyl! Copak to není chrám Stvořitelů?

HLÍDAČ: To je chrám pro jejich sochy a pro jejich pátery. A vy táhněte po svým!

ADAM: Hlídači chrámu, věz tedy: My jsme Adam a Alter Ego!

ALTER EGO: My jsme Stvořitelé!

ADAM: Ustup z cesty! Pojď s námi, Zmetku!

HLÍDAČ: Kampak?

ADAM: Do chrámu, který nám patří!

HLÍDAČ: Poslouchej, dědku, mně je vás líto, ale já na vás vemu hůl. Děte se vyspat někam do chlíva. (Zajde do lešení.).

ZMETEK: Jo, to je konec. Tak dobře nám bejvalo v tej jeskyni...

ALTER EGO: To je konec... Adame, co tomu říkáš?

ADAM: Já jsem to čekal! Já přece věděl, že... že... (Zhroutí se na zem, vzlykaje.) Bože, jak je hrozné být stvořitelem!

(Stmívá se.)

ALTER EGO: Adame, ještě máš Kanón negace. Je tady, kde klečíš, je na dosah ruky. Na dosah ruky trest, na dosah ruky vykoupení. Adame, co uděláš?

ADAM: Nech mne! Proboha nech mne!

ALTER EGO: Což nejsi ještě na konci utrpení, ještě nejsi na konci bolesti? ADAME, TY TO TAK NECHÁŠ?

(Hlídač vyjde s kladivem a červenou lucerničkou.)

HLÍDAČ: Abych eště spravoval kramle! Sakramentskej život!

ZMETEK: Potvorná zima!

HLÍDAČ: Zatracená práce!

ALTER EGO: Adame, pusť! (Vrhne se na zem a hledá.)

HLÍDAČ: Prokletej svět!

ZMETEK: Zatrápeny všecko!

HLÍDAČ: Hrom aby už do toho!

ALTER EGO (odvalí kámen): Adame, Adame, Kanón negace je pryč!

(Zazní velký zvon.)

HLÍDAČ: Aha, novej zvon.

ADAM (vztyčí se): To je on! To je on! Slyšíš jej?

ALTER EGO: Kanón negace!

ADAM: Poznávám jej po hlase! Můj Kanón! Můj Kanón! Slyšíš, jak bije?

ZMETEK: Bije bim! bam!

ALTER EGO: Bije ne! ne!

ADAM: Bije ano! ano! Bije ano! ano!

ALTER EGO: Ne! ne! ne! ne!

ADAM: Ano! ano! ano! ano!

ZMETEK: (tluče lžicí do svého hrnce): Bim! bam! bim! bam!

HLÍDAČ (buší kladivem do svor na kovadlině): Ráz! dva! ráz! dva!

(Rozhlaholí se bezpočet zvonů.)

ZMETEK: To zvoní můj hrnec!

HLÍDAČ: To zvoní mý kladivo!

ALTER EGO: To zvoní můj zápor!

(Rozsvítí se Boží oko.)

HLAS BOŽÍ: To zvoním já všemi zvony světa.

ZMETEK: Bim! bam!

ADAM: Ano! ano!

ALTER EGO: Ne! ne!

ADAM: Bože, je to ano, nebo ne?

ALTER EGO: Hej, je to ano, nebo ne?

HLAS BOŽÍ: Poslouchej! (Nesčíslné hlasy mužů i žen. Pokřiky a smích.) Poslouchej! (Hlas přechází ve veliký chorál.)

CHÓRY ZA SCÉNOU: Sláva buď, sláva! Stvořitelům díky!

HLÍDAČ (smekne čepici): Lidi maj svátek.

(Zvonění a zpěv utichne.)

HLAS BOŽÍ: Adame Stvořiteli!

ADAM: Zde jsem.

HLAS BOŽÍ: Ty to tak necháš?

ADAM: Ano! ano! ano!

HLAS BOŽÍ: Já také.

(Úder zvonu.)


Opona