Báseň o Kladně/V. 1850

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

1840 Báseň o Kladně
1850
written by Jiří Ruda
1860
Info Simple bw.png Báseň o Kladně: Information and licence SemiPD-icon.png



V.

1850



Syn člověka šel nevěda, kam položil by hlavu,
jak přizpůsobit měl by se novomódnímu mravu,
útulek popřávaly mu krčmy a špeluňky,
tu s všelijakými se stýkal pohunky,
s přáteli dobrými i lidmi zlými,
ač nezdálo se mu, že byl by mezi svými.
Ve shonu výživy a bytů nesnází
vřel tady život jako bez hrází.

Jako by kdosi potutelný vytáhl stavidla,
aby se všaká neřest ke službě nabídla,
pokoutní množily se v přítmí domečky,
kde povětrné ženy měly krátké šatečky,
kořalen narostlo jak přes noc v lese hub,
po kořisti tu slídil vyhladovělý sup.
Podívej se mu pokřivené na rty:
Má v ruce nůž? – Ne, zamíchal si karty.

Napřed ti vyhrát dá, pak rozhodne se jinak.
Zdáš se být nekňuba a nejsi vůbec piják.
Přihrávej, karta zlá, pamatuj na esa,
pod stolem prstů hra, jde na tě od lesa –
pozor, už popad tě za ruku, za kapsu
a než se naděješ, chlapče, jsi už na psu.
Teď mi tu, prosím tě, jako kluk nefňukej,
už jsem tě očesal, už je mi dobře, hej!

Žena tě čeká s dětmi v den platu,
jdeš s tělem zchváceným, jak zpřerážených hnátů.
Poslední zlatka v kapse ještě zvoní.
Nedej se zahanbit a sáhni po ní.
Na Novém Kladně na rohu ještě se svítí.
Za zlatku šestnáct piv tu můžeš míti.
Sám ďábel ti to pošeptal. Cos v tobě hlaholí.
Chci užít světa! Děj se cokoli!

Nechtěl jsem, musil jsem, někdo mě honil.
V pondělí ráno slzy jsem ronil.
Pomoz mi, sardinko, pomoz mi, okurko,
nebo tu popadnu na sebe topůrko,
abych ti vypočet, zač je toho loket,
unikl z nástrah a z náručí koket,
bych mohl věren být svatosti domova,
by ve mně vzklíčila života obnova.