Balady (1939)/Větrná panna

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Upířice Balady
Větrná panna
written by Karel Dewetter
Rybář a víla
Info Simple bw.png Balady (1939): Information and licence SemiPD-icon.png



Větrná panna



Dvě chudé děti, v dlani dlaň,
vrací se domů přes pustou pláň.

Jak soumrakem kvílí vichru svist,
jak povětřím zmítá se suchý list!

Jak zuří a běsní kol větřice zlá!
A děti, chvat jeden a noha již mdlá.

I tisknou se k sobě, jak ptáčat dvé,
a vichr jak metlou je šlehá a rve.

Tu na mračnu divoce letícím,
divná se žena snáší k nim –

Má roucho, jak sníh, jak z mlhy šlář,
a korunu ze stříbra – jednu zář.

Kol siné líce kštic vlá mrak,
ohnivým bleskem plá jí zrak.

A jak by vítr sítinou třás,
tajemným šeptem zní její hlas:

– Hoj, pojďte mé děti, já ráda vás mám,
a zlatý svůj zámek ukáži vám!

Tam v mracích skví se na vrchu z mlh
a most se k němu klene z duh.

Jak slunce za dne, v noc měsícem plá
a co hvězd v nebi oken má.

Kol v sadě, kde květ – padlý sníh,
jezero z křišťálů ledových.

Tam labuť mám krásnou, z říše vil,
bílou, jak mráz by ji postříbřil.

S ní hrát si můžete po chuti,
vzít stříbrné pírko jí z peruti.

A sednout si na ni a letět s ní,
daleko, do země sluneční –

Hoj, pojďte jen se mnou a nebojte se,
má náruč, jak pýří vás ponese!“ –

Ó, marně ji prosí a žebroní,
že doma být musí a nemohou s ní!

A marně se brání a prchnout chtí –
má divá již žena je v objetí.

A v mračnu, hnaném větrem zlým,
v dálku je unáší povětřím – –

Ztich vichr – temné po pláni
teskné se nese volání.

Nese se polem, přes souvrať:
– „Dceruško! Synku! Vrať se vrať!“ –

A v červáncích když hoří den,
nad pustou roklí pláč a sten.

Co zří, kdo v hloub se zadívá?
Dvě dětská tílka – neživá.