Biblické příběhy/Dobytí Jericha

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Mojžíšova smrt Biblické příběhy
Dobytí Jericha
written by Ivan Olbracht
Tři sta mužů statečných více než třicet tisíc
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


Dobytí Jericha


Po smrti Mojžíšově rozkázal Hospodin Jozuovi, aby překročil řeku Jordán a vešel do země zaslíbené.

Chystal se tedy Jozue, aby dobyl Jericha, města hrazeného a pevného, které na východním břehu řeky chránilo přístup do té země. Vyslal dva vyzvědače, aby zhlédli zem, zvláště Jericho. Vešli tam a ubytovali se v domě dívky krčmářky jménem Raab.

Ale když bylo králi tohoto města oznámeno, že přišli cizinci, poslal večer k Raab s rozkazem, aby ony dva muže vydala, protože jsou to zvědové. Ale dívka je skryla na ploché střeše v hromadě pazdeří a poslům řekla, že cizinci odešli za soumraku krátce předtím, než se zavírala městská brána:

„Hoňte je rychle! Ještě je doběhnete!“

Královští biřici tedy běželi cestou k Jordánu a až k brodu řeky.

V noci vyšla Raab na střechu ke schovaným Izraelským a řekla jim:

„Víme, že váš Bůh dal vám tuto zemi. Slyšeli jsme, jak vysušil vody Rudého moře, a je nám známo, jak jste zvítězili nad dvěma králi, kteří bydlili za Jordánem. Když jsme to zvěděli, přepadl nás strach, srdce naše zeslábla a duše v nás jsou před vámi malé. Slitova­la jsem se nad vámi, prokažte milosrdenství také vy mně a přísahejte mi, až vám dá Hospodin město, že zachováte naživu mého otce i matku, bratry mé i sestry a všechno, což jest jejich.“

Izraelští jí přísahali a řekli: „Až vejdeme do města, shromáždi zde v domě celou svou rodinu a z okna nech vlát červený provázek z hedvábí dvakrát barveného. Neučiníš-li tak, nebo prozradíš-li naši řeč, budeme prosti přísahy.“

Dívka Raab pak oba muže spustila oknem po provaze za hradby, neboť její dům stál při městské zdi. A ukázala jim směr k hoře, kudy mají jít, aby se nesetkali s těmi, kdož je pronásledovali. Na okno, z něhož je spustila, uvázala pak provázek z červeného hedvábí dvakrát barveného.

Zvědové se skrývali na hoře po tři dny, dokud se nevrátili ti, kteří je honili po všech cestách, ale nenalezli. Pak oba ti mužové sešli, přeplavali Jordán a vrátili se k Jozuovi.

A když mu oznamovali, co viděli, a o tom, jak jsou všichni postrašeni a jak se chvějí před Bohem Izraele, řekl Jozue:

„Dal Hospodin v naše ruce celou zemi, neboť se zděsili naší tváře.“

Jozue tedy rozkázal, aby se jeho vojsko, to jest čtyřicet tisíc obrněných bojovníků, hnulo k Jordánu a zde se položili táborem. Šli s nimi kněží nesoucí archu úmluvy, kterou dal Mojžíš k rozkazu Hospodinovu zhotovit pod horou Sinai. Byla to truhlice půl třetího lokte dlouhá, půl druhého lokte široká a vysoká, zvenčí i zevnitř pobitá ryzím zlatem. Na jejím víku byly dvě zlaté sochy andělů s křídly vztyčenými a s hlavami k sobě obrácený­mi, na rozích truhlice pak čtyři zlaté kruhy, aby mohla být archa nesena na sochorech zlatem pobitých. Uvnitř byly uloženy desky s Božími přikázáními, zákony Mojžíšovy a nádoba s manou.

Druhého jitra překročili bojovníci Jordán. Neboť Bůh jej vysušil, zastaviv jeho vody nahoře a odeslav ty pod nimi do moře. Kněží s truhlicí Hospodinovou vešli první dopro­střed řečiště, a stojíce zde na suchu, nehýbali se, dokud nepřešel všechen Izrael. Když pak byl lid na druhém břehu, vybral Jozue ze všech dvanácti pokolení Jákobových po jednom muži a rozkázal, aby každý na ramenou vynesl jeden kámen z místa, na němž stály nohy kněží s archou úmluvy. Z dvanácti kamenů vystavěl pak na věčnou památku oltář. Když se tak stalo, propustil Hospodin seshora vodu a ona zas tekla jako prve.

Položil se Jozue táborem na rovinách jerišských a slavil velikonoce. Jedli z úrody té země a nazítří po velikonocích na památku vyjití z Egypta pražená zrna a chleby z nevykvašeného těsta, které tenkrát s sebou nesli. Krále amorejské však, kteří bydlili k západu za Jordánem, a všechny krále kananejské, kteří panovali při moři, pojal velký strach před Izraelskými, a když zvěděli, že Hospodin vysušil řeku, aby mohl lid ten přejíti, rozpustila se jejich srdce a byla jako voda. Jericho pak bylo zavřeno a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel.

Řekl Hospodin Jozuovi: „Dal jsem Jericho v tvou ruku i jeho krále a ozbrojence. Po šest dní budete obcházet město a kněží ať nesou před archou sedm trub z rohů beraních. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží budou zdlouha troubit. A jak uslyšíte hlas rohů, vzkřiknete všichni křikem velikým, a zboří se hradby a vejdete do města.“

Stalo se, jak nařídil Bůh. Obcházeli město, napřed ozbrojenci, pak sedm kněží troubí­cích v beraní rohy, potom byla nesena truhlice Hospodinova a za ní se bral ostatní lid. Nikdo nekřičel a nebyl slyšet hlas z úst žádného. Archa úmluvy obešla jednou město a zástup se navrátil do stanů a zůstal v nich.

Tak se stalo druhého dne opět a po šest dnů.

A když sedmého dne obcházeli hradby, zvolal Jozue:

„Křičte, dal nám Hospodin město!“

Kněží zdlouha zatroubili v beraní rohy a lid, uslyšev je, dal se do křiku náramného. A zbořila se zeď Jericha. Tehdy vešli do města, vzali je a vyvrátili z kořene.

Jen Raab, dívku krčmářku, vyvedli mládenci zvědové z domu a s ní její rodinu a vše, co měla.

A Jozue proklel město, aby je už nikdo nemohl postavit, ani žádné jiné na jeho místě.