Biblické příběhy/Král David zpívá žalmy

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Saulova nenávist Biblické příběhy
Král David zpívá žalmy
written by Ivan Olbracht
Davidův hřích
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


Král David zpívá žalmy


Po smrti Saulově byl třicetiletý David pomazán v Hebronu na krále.

A bylo to kralování znamenité a sláva jeho byla velká. Porazil a neškodnými učinil Filištínské, Moábské, Syrské i Ammonitské, Jebuzejským pak vzal hrad Sión, kolem něhož vystavěl město Jeruzalém. Neboť zachovával Hospodin Davida, kamkoli se obrá­til, a ruka jeho byla s ním.

Proto velebil David Hospodina a v samotách komory své na něho skládal žalmy. A napsav je, dával si přinášet harfu, aby hrál a zpíval:

„Roztlučeš je prutem železným a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Nebudu se bát mnoha tisíců lidí, kteří se vůkol kladou proti mně. Povstaň již, Hospo­dine, který jsi pobil líce všech nepřátel mých a vyrážel zuby bezbožníků.

Zasypáni jsou národové v jámě, kterou vykopali, a v síti, kterou políčili, uvázla jejich noha. Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať porozumějí, že jsou smrtelní.

Vzýval jsem Hospodina a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. Volal jsem a křik můj přišel v uši jeho. Tehdy pohnula a zachvěla se země a základy hor se třásly jeho hněvem. Z chřípí jeho vystupoval dým a z jeho úst oheň vše stravující, od něhož se rozpálilo uhlí. Nakloniv nebesa, sestoupil, pod nohama měl mračna, a sedě na cherubínu, letěl, letěl na křídlech vichřice. Zastřel se v temnotách a skryl se v stanu z černých vod a hustých oblaků. Hřímal na nebi Hospodin a vydal zvuk svůj i krupobití a uhlí řeřavé. Vystřelil šípy své a rozptýlil je a blýskáním častým porazil je. Vytrhl mě nepříteli silnému a těm, kteří mě nenáviděli, ačkoli mocnější byli než já.

Vysvoboď mě a vytrhni z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost a jejichž pravice lže. Aby synové naši byli jako šípkové keře v mladosti zdárně rostoucí a dcery naše jako krásné kameny, tesané ke stavbě chrámu. Sýpky naše nechť jsou plné a vydávají všelikou potravu a v stájích našich ať se rodí dobytka na tisíce a na desetitisíce. Ať není vpádu ani zajetí, ani na ulicích našich naříkání.

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Bohem jest Hospodin.“

Tak zpíval žalmy David v tichosti své komory. Tak hrál na harfu a chválil Boha v síních královského paláce uprostřed svých dvořanů. Tak odevzdával své žalmy zpěvá­kům a hudebníkům, aby je přednášeli v chrámě před tváří všeho lidu.