Biblické příběhy/O Samsonovi

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Těžká oběť Biblické příběhy
O Samsonovi
written by Ivan Olbracht
David a Goliáš
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


O Samsonovi


Z rukou Ammonitských Hospodin svůj lid vysvobodil, ale Filištínští, mocní sousedé Izraele, nad ním panovali čtyřicet let, soužíce jej, olupujíce a vraždíce jeho syny. Také z jejich moci je Hospodin vyprostil, ale boje o to trvaly dlouho.

Začaly pak takto:

V Zaraze žil muž jménem Manue z pokolení Dan. On a jeho žena neměli dětí.

Přišel k ženě Manuově muž (a byl to anděl Hospodinův) a pravil jí: „Porodíš syna a bude to nazarejský Boží, a proto dbej, aby se hlavy jeho nedotkla břitva. Ten počne vysvobozovat Izrael z rukou Filištínských.“

Žena to vypravovala Manuovi a on se modlil, aby ten muž přišel ještě jednou a pověděl jim, jak mají dítě vychovávat.

Když byla žena na poli, přišel k ní anděl znova a ona to běžela říci Manuovi.

Ten přispěchal a otázal se: „Ty jsi ten muž, který jsi mluvil s mou manželkou?“

„Jsem,“ odpověděl anděl.

„Vyplní-li se tvá slova, jak máme o to dítě pečovat?“

„Žena tvá ať již od dnešního dne nepožívá nic, co pochází z vinného kmene, to jest ani vína ani jiného nápoje opojného, a ať nejí nic nečistého.“

Manue cizince zdržoval k jídlu, hodlaje mu upravit kozlíka.

Avšak ten pravil: „Nebudu jíst tvůj pokrm, ale připravíš-li oběť zápalnou, obětuj ji Hospodinu.“

„Jaké jest tvé jméno,“ tázal se Manue, „abychom tě mohli uctít, vyplní-li se tvá slova?“

„Proč se mne ptáš na jméno, které jest divné?“

Vzal Manue kozlíka a oběť suchou a obětoval to na skále Hospodinovi. Ale když vystupoval z oltáře plamen, vznesl se anděl s ohněm k nebi a již se neobjevil. Poznal Manue a jeho žena, s kým mluvili, a padli na tvář k zemi.

A narodil se jim syn, kterému dali jméno Samson.

Vzrostl a stal se nazarejským, to jest svatým před Hospodinem. Jest pak zákon pro nazarejské, že po všechny dny svého nazarejství nepojedí pokrmu nečistého, nepožijí nic z vinné révy od zrnka až do šupiny, nevejdou k tělu umrlému, že se nedotkne břitva jejich hlavy a že nechají růst své vlasy.

Samson byl jinoch vzrostlý postavou a nadmíru silný. Když dospěl, šel jednou do Tamnaty, města filištínského, a uzřel tam ženu z jejich dcer, která se mu zalíbila. A navrátiv se, žádal otce a matku, aby mu ji vzali za manželku.

Ale Manue, který nenáviděl filištínské modloslužebníky, se na syna obořil: „Což není dosti žen našich, že si chceš vzít za manželku Filištínku?“ Neboť otec ani matka nevěděli, že to tak zařídil Hospodin, aby dal Samsonovi příležitost mstít se těm, kdož jeho lidu panovali.

Když Samson stál na svém, vypravili se rodiče s ním do Tamnaty, aby požádali o nevěstu. Na cestě syn otce i matku o velký kus předešel, a když došel k vinicím tamnatským, vyřítil se na něho lev. A Samson, ačkoli měl jen holé ruce, roztrhl ho, jako by to bylo kozle. Ale otci a matce o tom nic neřekl.

Došli do Tamnaty, promluvili s filištínskou dívkou a jejím otcem a smluvili sňatek. Když se pak po několika dnech vraceli, uchýlil se Samson z cesty, aby pohleděl na mrtvé­ho lva. V žhavém slunci z něho zůstala již jen kostra a hle, v té se usadil roj včel a byly tam i plástve medu. Samson med vybral, cestou jedl a dal také otci a matce. Odkud však jest, jim nepověděl.

Potom se otec se Samsonem vypravili znova do Tamnaty, aby podle obyčeje ženichů uspořádali v domě nevěsty hody na sedm dní. A sešlo se tu třicet mládenců filištínských, aby se veselili spolu.

Těm pak při hodování řekl Samson: „Povím vám hádanku. Uhodnete-li ji za těchto sedm dní, dám vám třicet košil a třicatero šatů proměnných barev; neuhodnete-li, dáte vy třicet košil a třicet proměnných rouch mně.“ Odpověděli: „Ať platí! Pověz nám tu hádanku!“

Řekl: „Ze žravého vyšel pokrm a ze silného sladkost.“

Hádali tři dny, ale nerozluštili.

Šli proto tajně k Samsonově nevěstě a vyhrožovali jí: „Přemluv svého ženicha, ať ti prozradí, co to jest. Nepovíš-li nám to, spálíme dům tvého otce a tebe s ním. Pozvali jste si nás sem proto, abyste nás oloupili?“

Naléhala tedy dcera filištínská na Samsona, a když odpíral, plakala: „Nemiluješ mě, jinak bys mi rozluštění pověděl.“ Ale on odpovídal: „Neřekl jsem je ani otci a matce.“ Plakala a trápila ho až do sedmého dne hodů a on jí hádanku rozřešil. Pak šla a pověděla to filištínským mládencům.

Tak se stalo sedmého dne, dříve než zapadlo slunce, že hodovníci Samsonovi řekli:

„Co je sladšího nad med a co silnějšího nad lva?“

Pravil: „Kdybyste byli neorali mou jalovičkou, nebyli byste hádanku uhádli.“

Pak odešel do Aškalona. Zde se dostal do sporu s Filištínskými, jichž se seběhl celý zástup, a dorážeje na Samsona, chtěl ho usmrtit. Bojoval s nimi, zahnal je a třicet Filiš­tínských zabil. Těm pak svlékl košile a roucha proměnlivých barev a donesl je mláden­cům, kteří uhádli jeho hádanku. A z Tamnaty hněvivě odešel domů.

Po několika dnech, v čas pšeničné žně, se Samsonovi zželelo, že odešel v hněvu, a rozpomněl se na filištínskou dceru. Vzal darem kozlíka ze svého stáda a vypravil se opět do Tamnaty. Ale její otec ho k ní nepustil. Neboť Samsona ošidil a hned potom, jak Samson z hodů odešel, dal ji za ženu jednomu z mládenců, kteří se účastnili sedmidenního hodování.

Tehdy se Samson rozpálil velkou prchlivostí.

„Nebude to má vina, pomstím-li se Filištínským!“ vykřikl a odešel.

Nalapal tři sta lišek, svázal vždy dvěma a dvěma chvosty a dal mezi ně pochodně. Pak pochodně rozžal, pustil lišky do obilí Filištínských a popálil všechno, jak požaté, tak nepožaté, i vinice a olivoví.

Filištínští se srotili a přepadli ho, chtějíce ho zabít. Ale on je ve své zuřivosti bil, lámal v nich hnáty, a když se obrátili na útěk, rozrážel jim plece. A pobil jich mnoho.

„Ještě lépe se nad vámi pomstím a dříve nepřestanu!“ křičel.

Pak odešel na horu Etam a bydlil tam.

Filištínští proti němu vypravili vojsko a u Lechi se rozložili proti pokolení Judovu.

„Proč jste vytáhli proti nám?“ ptali se ustrašení Judští, kteří Filištínským sloužili.

„Vytáhli jsme,“ odpovídali Filištínští, „abychom jali Samsona.“

Judští pak, místo aby se obrátili proti svým nepřátelům, se vypravili s třemi tisíci muži na horu Etam proti Samsonovi, bratru svému.

„Což nevíš, že nad námi panují Filištínští?“ řekli mu. „Proč tedy činíš takové věci?“

„Jak oni mně, tak já jim.“

„Přišli jsme, abychom tě svázali a vydali tě do jejich rukou,“ řekli, a nechtějíce s ním bojovat, přemlouvali ho, aby se jim dal dobrovolně. A když se zapřísáhli, že ho nezabijí, Samson tak učinil. Svázali ho dvěma novými provazy a svedli ho z hory Etamu.

Vedli ho do Lechi, kde leželo filištínské vojsko. A ti, když spatřili, jak Judští Samsona přivádějí, propukli v jásání a radostný křik a běželi proti němu. Ale Samson roztrhl oba provazy, jimiž byl spoután, a ty praskly jako lněné niti. Rozhlédl se a spatřil oslí čelist ještě vlhkou, která se tam povalovala. Tu vzal do rukou a vrhl se na Filištínské. Bil je, a jsa roznícen strašlivou prchlivostí Hospodinovou, pobil jich tisíc mužů.

Pak, dokonav strašlivou pomstu, byl k smrti unaven a vzdechl k Hospodinovi: „Způso­bil jsi skrze služebníka svého toto velké osvobození. Nyní však již umru žízní nebo upad­nu v ruce těch neobřezaných.“

Bůh otevřel skálu v Lechi a ta vydala pramen. Samson se napil a okřál, jako by byl znova ožil. A třímaje v ruce kost, rozjásal se a zazpíval písničku:

„čelistí osličí hromadu jednu, hromady dvě, čelistí osličí zabil jsem tisíc mužů.“

A odhodil oslí čelist.

A nazváno jest místo to Ramat Lechi.

Ale Filištínští o jeho život ukládat nepřestali. Jednou se vypravil Samson do Gázy a vešel do domu, aby tu přespal. Zpráva o tom se však brzy roznesla po celém městě: „Samson sem přišel!“ Filištínští obyvatelé si to vzkazovali po příbytcích a sešli se, aby se poradili, jak se ho zmocnit. Poněvadž se neodvažovali udeřit na něho přímo, tiše se skryli v okolí městské brány večer již zavřené, aby Samsona, až se k ránu brána otevře a on bude chtít vyjít, zabili.

Ale Samson spal jen do půlnoci, nečekal do rána, šel k městské bráně, vytrhl ji s oběma veřejemi i se závorou ze zdi, vzal ji na plece a vynesl na vrch hory, která je naproti Hebronu.

Takový byl Samson, Boží nazarejský. Nikdo ho v otevřeném boji nemohl přemoci. Ale zvítězila nad ním žena Dalila, která ho zradila hůře, než jak učinila nevěsta tamnatská.

Samson poznal ženu Filištínku jménem Dalila, a pojal ji za manželku. K té tajně přišla filištínská knížata a řekla jí: „Vyzvěď na svém muži, v čem je tak velká jeho síla, abychom ho mohli svázat a zkrotit. Každý z nás ti za to dáme tisíc a sto lotů stříbra.“

A tak se Dalila k Samsonovi lichotila a laskala se s ním: „Ach, jak jsi silný! Pověz své ženě, v čem je tvá tak velká síla! Což nemůžeš být ničím přemožen?“

Řekl jí: „Kdyby mě svázali sedmi syrovými houžvemi, které ještě neuschly, zeslábnu a budu jako jiný člověk.“

Opatřili jí tedy Filištínští sedm syrových houžví a ona ho v noci, když spal, svázala. Filištínští pak byli uschováni vedle v komoře v záloze.

„Filištínští na tebe, Samsone!“ vykřikla Dalila.

Probudil se, vyskočil, přetrhl houžve, jako by to byla koudelná nit přistrčená k ohni, a Filištínští utekli.

Tak oklamal Dalilu potřikrát, neboť neustávala naléhat, aby jí prozradil původ své síly. On však pokaždé řekl něco jiného, pravdy neprozradiv. A Filištínští v záloze vždy marně čekali.

Ale Dalila ho týrat neustávala: „Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když mi nedůvěřuješ? Již třikrát jsi mě oklamal!“

A zas a opět: „Pověz! Pověz, v čem je tak velká tvá síla!“

Tak do něho mluvila každý den, trápila ho a mučila znova a stále: „Pověz, pověz!“ a on byl již tak unaven, jako by měl umřít.

Jsa konečně jejími řečmi nadobro utýrán, otevřel jí srdce: „Mé hlavy se nikdy nedotkla břitva, neboť jsem Boží nazarejský již ze života matčina. Kdybych byl oholen, odešla by ode mne má síla a byl bych jako jiný člověk.“

Dalila dala vzkázat knížatům: „Přijďte ještě jednou, otevřel mi celé své srdce!“ A Filiš­tínští přišli a přinesli slíbené stříbro.

A zatímco byli schováni, Dalila se se svým mužem laskala, položila si jeho hlavu do klína a uspala ho. Když tvrdě usnul, zavolala holiče a dala mu oholit sedm pramenů jeho vlasů. Počala jím strkat a viděla, že je slabý.

„Filištínští na tebe, Samsone!“ vykřikla.

Filištínští sem vrazili. Samson vyskočil z lože a domníval se, že se jimi hravě probije. Nevěděl však, že Hospodin od něho odstoupil. Vrhli se na něho. Boj byl krátký, neboť Samson už neměl více síly než kterýkoli z nich.

Povalili ho a spoutali. Vytáhli své krátké mečíky a v pomstě mu vyloupli obě oči. Pak ho odvlekli.

Odvedli ho do Gázy, a svázavše ho dvěma železnými řetězy, uvrhli ho do domu vězňů.

Tam byl s ostatními otroky připoután k břevnu kola, jímž se pohání mlýn, a tlačil jej, chodě kolem dokola.

Filištínští však jásali: „Náš bůh nám dal v ruce nepřítele a zhoubce země.“

Lid i knížata jeho se chystali na velkou oběť bohu svému Dágonovi na poděkování za to, že zničil Samsona. Slepý Samson zatím s otroky mlel a jeho hlava začala po oholení obrůstat vlasy.

Když pak byla Dágonova slavnost, sešly se do jeho chrámu velké zástupy odevšad. Dům byl plný mužů i žen, byla zde všechna knížata filištínská a jen na ploché střeše chrámu bylo na tři tisíce lidí. Obětovali Dágonovi a pak venku i v chrámě hodovali, pijí­ce víno a pojídajíce maso z obětních zvířat.

Když se pitím srdce knížat rozveselila, řekli: „Jděte pro Samsona, ať se nad ním poveselíme!“

Šli tedy do domu vězňů pro Samsona, aby hrál na harfu a lid aby se mu mohl vysmívati. Biřici ho provázeli řetězy spoutaného a v otrockých šatech prostředkem davu, který křičel radostí, chechtal se a jásal. Slepý pak se držel za ruku chlapce, který ho vedl.

„Doveď mne k prostředním sloupům, na nichž stojí dům,“ řekl mu Samson, když došli do chrámu, „chci se o ně podepřít.“

Hoch ho vedl k prostředním dvěma sloupům. Do domu se nahrnulo ještě více lidí a výskot a smích neměly konce.

Hrál Samson svým posměvačům na struny a v duši se modlil: „Panovníku Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, posilni mě naposled a dej mi, abych se mohl Filištínským pomstít za své obě oči!“

A cítil, jak do něho znova vchází síla Hospodinova. Upustil harfu a objal oba sloupy, jeden pravou, druhý levou rukou. A vykřikl: „Nechť umře můj život s Filištínskými!“ Opřel se vší silou o sloupy, a zřítil se s třeskotem chrám a padl na knížata a na všechen lid, který byl v něm. A bylo Filištínských, které zahubil umíraje, více než těch, které pobil, jsa živ.