Biblické příběhy/O velké poslušnosti

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

O zničení Sodomy a Gomory Biblické příběhy
O velké poslušnosti
written by Ivan Olbracht
Prvorozenství za misku čočky prodané
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


O velké poslušnosti


Abramovi, který tenkráte pásl svá stáda v kraji bersabském, se jedné noci opět zjevil Hospodin a Abram se velmi polekal. Bůh však řekl: „Neboj se, budu štítem tvým a velkou odplatou!“ Vyvedl ho před stan a pravil mu: „Vzhlédni nyní k nebi a sečti hvězdy, můžeš-li. Tak četné bude tvoje potomstvo. Budeš otcem národů a jméno tvé nebude již Abram, nýbrž Abrahám, to jest otec mnohých. A manželce své nebudeš již říkat Sarai, nýbrž Sára, protože jí požehnám a dám jí syna, kterého nazveš Izák. Tobě a pokolení tvému daruji tuto zemi kananejskou, v níž přebýváš, pohostinnou, a učiním úmluvu mezi sebou a tebou.“

Tehdy padl Abrahám na tvář, zaradoval se a uvěřil.

Když pak minul čas, narodil se Sáře syn a Hospodin ji navštívil, jak slíbil. A nazváno bylo dítě to jménem Izák. Rostl, prospíval a otec ho velmi miloval.

Bůh uzavřel s Abrahámem smlouvu, podle níž ho učiní otcem nesčetných pokolení a bude jim záštitou navěky; Abraháma pak zavázal, že nebude mít jiných bohů a že vždy bude poslušen svého Hospodina. Při všech zkouškách, kterými se Pán chtěl přesvědčit o jeho věrnosti, Abrahám obstál. Ale Hospodin se rozhodl podrobit ho ještě jedné zkoušce, nad jiné těžké.

Když synáček Izák dospěl chlapeckého věku, zjevil se v noci Abrahámovi Bůh, zavolal ho jménem a pravil: „Vezmi Izáka, syna svého jediného, kterého miluješ, jdi do země Moria a obětuj ho tam v oběť zápalnou na hoře, kterou ti ukážu.“

Vstal tedy Abrahám velmi časně, osedlal osla a vzal s sebou Izáka a dva služebníky. Nasekal také dříví k zápalné oběti a putoval do země Moria. Třetího dne již zdaleka viděl horu, kterou mu Bůh naznačil.

Když došli pod ni, nechal Abrahám služebníky se zvířetem na úpatí a řekl: „Půjdu s Izákem nahoru. Až se pomodlíme, vrátíme se k vám.“ Synkovi dal nést dříví, sám vzal do jedné ruky nádobu s ohněm, do druhé meč a šli nahoru.

Izák, který počínání otcovu nerozuměl, na cestě řekl:

„Tatínku…“

„Co chceš, synáčku?“

„Hleď, máme oheň i dříví, ale kde je zvířátko k zápalné oběti?“

„Bůh si opatří i zvířátko, synáčku.“

A stoupali dále.

Když došli nahoru, vystavěl tu Abrahám z kamení oltář, narovnal na něj dříví, a svázav svého syna, položil ho na ně.

Vzal meč a napřáhl ruku, aby Izáka zabil.

V té chvíli na něho z nebe zavolal hlas anděla Hospodinova: „Abraháme, Abraháme!“

„Zde jsem.“

A hlas mluvil: „Nevztahuj ruku na dítě a neubližuj mu! Poznal jsem, že se Boha bojíš a že bys pro něho nebyl ušetřil ani jediného syna.“

Abrahám, ohlížeje se po hlasu, spatřil náhle v trní berana, který tam uvázl za rohy. Došel pro něho, Izáka rozvázal, a položiv na oltář skopce, obětoval ho v zápalnou oběť místo syna.

Andělův hlas se ozval podruhé: „Toto praví Hospodin: Že jsi to učinil, požehnám tobě a rozmnožím pokolení tvé jako hvězdy nebeské a jako písek, který jest na mořském břehu. Potomstvo tvé bude dědičně vládnout branami svých nepřátel a v rodu tvém budou požehnáni všichni národové země.“

Pak se Abrahám se synkem vrátili k služebníkům, a zvednuvše se, šli nazpět do Bersabé.