Biblické příběhy/Saulova nenávist

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

David a Goliáš Biblické příběhy
Saulova nenávist
written by Ivan Olbracht
Král David zpívá žalmy
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


Saulova nenávist


Saul už Davida domů nepustil a vzal ho s sebou na válečnou výpravu. A vida, jak obratně si ve všem počíná, ustanovil ho nad vojáky; a líbil se David všemu lidu i služeb­níkům Saulovým. Ale Jonata, králův syn, si ho zamiloval jako sebe samého a duše Jonatova se spojila s duší jeho. Uzavřel s Davidem přátelství, sňal svůj plášť a dal mu jej i roucho své i meč, lučiště a vše až do pásu.

Když pak se vojsko a král vraceli z výpravy proti Filištínským, z každého izraelského města jim vycházely vstříc ženy s všelikými nástroji z dříví cedrového, s harfami, loutna­mi, bubny, housličkami a cimbály. Jásaly a tančily, a hrajíce, zpívaly píseň: „Porazil Saul tisíc, ale David deset tisíc.“

Ale král se rozhněval a v duchu si řekl: „Davidovi dali deset tisíc, a mně toliko tisíc?! Co mu ještě přiřknou? Snad ne království?“

Neboť vida, jak jest David u všeho lidu oblíben, žárlil na něho a bál se ho. Vzal ho do svého hradu, aby ho měl na očích.

Saul býval navštěvován zlým duchem a tehdy křičíval a prorokoval. Po přejití toho zlého byl pak jímán velkým smutkem. A nebylo pro něho léku, kromě hry Davidovy. Kdykoli napadal duch Saula, přicházíval David, a bera do rukou harfu, hrával na ni; tehdy míval Saul polehčení a bývalo mu lépe, neboť zlý duch od něho odstupoval.

Ale Saul se Davida bát nepřestával. Učinil ho sice hejtmanem nad tisíci bojovníky, ale nikoli aby ho uctil, nýbrž aby David, válče s Filištínskými, v boji padl. Leč David se vracíval vždy vítězně a jeho obliba u lidu a mezi dvořany stále rostla. Miloval ho pak nejen syn králův Jonata, nýbrž i jeho sestra Míkol.

To když oznámili Saulovi, líbilo se mu to a řekl si v duši: „Dám mu ji, aby se mu stala osidlem.“ A rozkázal svým služebníkům, aby tajně říkali Davidovi, že mu Míkol za ženu dá.

David jim však odpovídal: „Což se vám zdá malá věc, být zetěm královým? Ale já jsem člověk chudý a bez vážnosti.“

Když to donesli Saulovi, vzkázal mu: „Král od tebe nežádá věno a chce, abys mu místo něho přinesl sto filištínských hlav.“ A to byla právě léčka s Míkol, neboť Saul se domní­val, že v tak smělé výpravě musí David zahynout.

Ale David se z tažení vrátil se dvěma sty hlavami Filištínských. Král mu svou dceru Míkol za ženu dal, jeho hněv se však neukrotil. Když pak vypukla nová válka s Filištín­skými a David vytáhl, bojoval proti nim, a vraceje se jako vítěz, byl vítán chválou a jáso­tem všeho lidu, král na něho zanevřel ještě více.

Stalo se, že v ten čas byl Saul napaden zlým duchem a že byl David v noci zavolán, aby mu hrál. Saul seděl, maje kopí v ruce, a David stál u stěny, hraje na harfu.

Vtom zlý duch našeptal Saulovi: „Chce tě připravit o království. Přibij ho ke zdi!“ A král mrštil kopím po Davidovi. Ale ten se uhnul a kopí zůstalo ve stěně.

David utekl do svého domu, ale Saul poslal stráž, aby dům hlídala, a až David ráno vyjde, aby ho zabila. Ale Jonata to vzkázal své sestře Míkol a ta spustila manžela oknem, takže unikl nebezpečenství.

David se skrýval před Saulem mnoho let. Pobýval v různých městech u jejich králů a kněží, buď pohostinnou, nebo tajně, a bylo-li třeba, dělal se bláznem, psal po vratech a pouštěl po bradě sliny. Neboť Saul činil vše, aby ho polapil, a mezi Davidem a smrtí byl sotva kročej. Král dal z pomsty povraždit kněze Hospodinovy, kteří Davida skrývali, a jejich město Nobe vyhubil ostrostí meče od muže až do ženy, od mládence až do dítěte a až do všeho dobytka. Tak ho nenáviděl a tak se ho bál. Ale Jonata svého přítele Davida chránil a včas mu tajně vzkazoval, co proti němu otec chystá. Později se David schovával v jeskyni Adulam a tam k němu přišli jeho bratři a celý dům jeho otce a zůstali s ním. Shromáždili se k němu také všichni, kteří byli v soužení, kdož byli zadluženi a v srdci zoufalí, okolo čtyř set mužů, a těm byl knížetem. S nimi bojoval proti Filištínským, Amalechitským a chránil před nepřáteli města, která ho o to požádala.

Když se David skrýval na poušti Zifu, přišli obyvatelé toho kraje k Saulovi, a bojíce se, aby je nestihl osud Nobských, prozradili mu, kde David pobývá.

Saul vybral z Izraele tři tisíce bojovníků, vytáhl proti svému zeti a položil se na pahor­ku při cestě proti poušti. Ale David poslal vyzvědače, zvěděl, že král a hejtman jeho vojska Abner za ním přitáhli a kde leží táborem.

Večer pak pravil ke svým: „Kdo se mnou půjde k Saulovi do ležení?“

A přihlásil se Abizai, syn Sarviův.

V noci spolu přišli k táboru a viděli, že králův stan je obklopen vozy a okolo něho že leží bojovníci. Všichni však spali. David s Abizaiem prošli až ke stanu Saulovu, a odhr­nuvše oponu, viděli jeho, Abnera i jeho dvořany ležící kolem něho a u hlavy královy kopí vetknuté do země. A nikdo z nich nic neviděl, ani nezvěděl, ani neprocitl, neboť padl na ně tvrdý sen Hospodinův.

Abizai šeptal Davidovi: „Dnes ti dal Bůh tvého nepřítele do ruky. Probodnu ho kopím až do země, takže to podruhé už potřebí nebude.“

David mu však odpověděl: „Nezabíjej ho, neboť nebude bez viny ten, kdo vztáhne ruku na pomazaného Hospodinova. Vezměme kopí, které jest u jeho hlavy, a jeho číši na vodu a odejděme.“

Učinili tak a nikdo ze spáčů nic nezpozoroval.

David přešel na druhou stranu tábora, postavil se na vrchu hory a zavolal na Saulův lid a na Abnera.

A křikl na Abnera podruhé: „Proč se neozveš, Abnere?“

Abner se probudil: „Kdo jsi, že voláš krále?“

„Což nejsi muž?“ odpovídal mu David. „Proč jsi tedy nehlídal krále, pána svého? Přišel jeden z lidu, aby ho zabil. Živ jest Hospodin, že jsi hoden smrti, protože jsi nebděl nad pomazaným Hospodinovým. Pohleď, kde jest královo kopí a jeho číše na vodu!“

Tehdy vyšel ze stanu také Saul, a poznav hlas Davidův, volal: „Není to tvůj hlas, synu můj Davide?“

Odpověděl David: „Jest to můj hlas, králi, můj pane. Proč honí můj pán svého služeb­níka? Co jsem učinil? Nebo co jest zlého v mé ruce? Vyhnali mě, abych nemohl být účasten dědictví Hospodinova, jako by řekli: Jdi, služ bohům cizím!'„

Pravil Saul: „Zhřešil jsem, navrať se, synu můj Davide! Nebudu ti již činit zle, protože sis dnes vážil mého života. Jednal jsem bláznivě a bloudil.“

Řekl David: „Hle, kopí královo. Nechť někdo ze služebníků přijde a vezme je. Hospo­din pak oplať každému za spravedlnost a věrnost jeho. A jako jsem si dnes vážil života tvého, tak ať jest vážen život můj Hospodinem, aby mě vysvobodil ze vší úzkosti.“

To řka, odešel David svou cestou a s ním jeho bojovníci, jichž počet vzrostl na šest set. Neboť neuvěřil David Saulovi, že ho již nebude pronásledovat. Bojoval pak David proti Gesurským, Gerzitským a Amalechitským tam, kudy se chodívá do země egyptské.

Stalo se v ten čas, že Filištínští znova sebrali svá vojska k boji proti Izraeli a že se s nimi potýkali.

Ale Bůh odtáhl ruku svou od Saula a nebyl s Izraelem. Muži izraelští před Filištínskými utíkali a padali na hoře Gelboi. Nepřátelé je stíhali a zabili Jonatu, Abinadaba a Melchisua, syny královy. A když se zesílila bitva, přiblížili se lučištníci až ke králi a střelami ho těžce zranili.

Vida pak Saul, že se přiblížil konec jeho života, řekl svému oděnci: „Vytrhni meč a probodni mě jím, aby se mi ti neobřezanci, až přijdou, neposmívali.“

Ale bojovník to učinit nechtěl, neboť se bál. Tehdy Saul, uchopiv svůj meč, nalehl na něj. Vida pak oděnec, co učinil král, také nalehl na meč a umřel s ním.

Tak zahynul Saul, tři jeho synové i zbrojnoš jeho a všichni muži, kteří byli s ním.

Když pak přišli Filištínští, aby olupovali zabité, našli na hoře Gelboi Saula a jeho syny. Sťali královi hlavu, svlékli ho z odění a poslali mrtvé do země filištínské, aby to bylo ohlášeno po vší zemi. Brnění jeho uložili v chrámě bohyně Astarot, tělo pak Saulovo i jeho synů přibili na zdi v Betsanu.

To když se dověděli synové izraelští z Jábes, zdvihli se všichni mužové silní, šli celou noc, sňali tělo Saulovo i těla synů jeho ze zdi betsanské, a navrátivše se do Jábes, spálili je tam a pochovali. A postili se sedm dní.

Třetího dne po bitvě na hoře Gelboi dospěl jeden z bojovníků Saulových k Davidovi, a maje roucho roztržené a prach na své hlavě, padl na tvář a zvěstoval zprávu o smrti králově a jeho synů.

Tehdy také David roztrhl svůj šat a všichni muži, kteří byli s ním. A nesouce smutek, plakali a postili se pro Saula a pro Jonatu jeho syna i pro lid Hospodinův a pro dům izraelský, že padli mečem.

David pak hořekoval takto:

„Jak udatní mužové padli Izraeli! Neoznamujte to v Gátu, ani to neohlašujte v Aškalonu, aby se neveselily ženy Filištínských a neplesaly dcery neobřezaných! Ó hory gelbojské, ani rosa ani déšť nespadejtež na vás a pole tam nedávejte úrody, neboť tam byl pohozen štít udatných. Saul a Jonata, milí a utěšení v svém životě, nebyli rozloučeni ani v smrti. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli. Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Miloval jsem tě velice a láska tvá vzácnější mi byla nežli láska všech.“