Biblické příběhy/Těžká oběť

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Tři sta mužů statečných více než třicet tisíc Biblické příběhy
Těžká oběť
written by Ivan Olbracht
O Samsonovi
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


Těžká oběť


Bylo pak po smrti Gedeonově jako dříve a jako potom: Kdykoli Izrael v míru jedl z tuku země a užíval bohatství, zapomínal zas na Hospodina a sloužil bohům cizozemců, Bálovi a Astartě, modlám syrským, sidonským a moábským. A opět zapomínal na jednotu svých pokolení, svářil se o vůdcovství a bojoval mezi sebou. A zas je Bůh vydal pod moc nepřátelům, to jest Filištínských a Ammonitských. Tehdy se teprve rozpomínali na svého Boha a prosili ho o vysvobození. Ale Hospodin jim řekl: „Opustili jste mě, proto vás nevysvobodím. Jděte a volejte k bohům, které jste si zvolili, ať oni vám v čas vašeho soužení pomohou.“ Ale Izraelští volali velice, rozbili cizí bohy a Hospodinovi se jich opět zželelo.

Toho času se sebrali Ammonitští a táhli proti Izraeli, aby mu vzali jeho zemi. Shromáždili se také synové izraelští a položili se proti nim. Muž jménem Jefte, kterého si zvolili, aby je vedl, poslal ke králi ammorejskému posly, kteří mu řekli: „Chámos, bůh tvůj, ti dal k vládnutí tvou zemi, Hospodin, Bůh náš, nám dal naši zemi, v níž bydlíme už tři sta let. Proč se nespokojíš tím, co máš, a proč nám chceš panovat? Odejdi v pokoji!“ Ale Ammorejský neuposlechl. Tehdy řekl Jefte: „Nechť tedy soudí Hospodin mezi syny izraelskými a syny ammorejskými!“ A vytáhl proti nim.

Vida pak Jefte množství nepřátel, modlil se a v úzkosti své učinil tento slib: „Zvítězíme-li nad nepřáteli a vrátím se v pokoji, budu obětovat v oběť zápalnou vše, cokoli první doma potkám.“

Udeřil na Ammonitské, pobil je porážkou velikou a pronásledoval je až k vinicím abelským, takže byli před syny izraelskými pokořeni.

Stalo se pak, když se Jefte vracel do svého domu, aj, dcera jeho mu spěchala vstříc s bubínky a v čele plesajících dívek, aby přivítala vítězného otce. Bylo to jediné dítě Jeftovo, neboť jiné dcery ani syna neměl.

Když ji uzřel, zarmoutil se žalem velikým a v bolesti roztrhl roucho. A bědoval: „Ach, dcero má, co jsi to učinila? Slíbil jsem obětovat vše, cokoli prvního v svém domě potkám.“

Odpověděla však: „Můj otče, řekl-li jsi tak, učiň, jak jsi slíbil! Jen když ti dal Hospodin pomstu nad Ammonitskými, nepřáteli našimi.“ A jen o toto ho požádala: „Dovol, ať jdu a vystoupím na hory, abych tam s družičkami svými plakala nad svým panenstvím.“ Neboť dcera Jeftova neměla ještě muže.

Propustil ji na dva měsíce. Odešla tedy ona i družičky její a plakala na horách.

A po dokonání dvou měsíců navrátila se k svému otci, který učinil, jak přislíbil.

Byl pak ten obyčej v Izraeli, že se každého roku scházely dívky hebrejské, aby čtyři dny v roce plakaly nad dcerou Jefta Galádského.