Biblické příběhy/Trest Davidův

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Davidův hřích Biblické příběhy
Trest Davidův
written by Ivan Olbracht
O moudrosti Šalamounově
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


Trest Davidův


Ale smrtí syna Betsabé nebyl hněv Hospodinův ještě usmířen.

„Proto nyní vzbudím proti tobě zlé z rodu tvého,“ řekl Davidovi Bůh ústy Nátanovými a slova jeho se vyplnila.

Kromě dítěte, které zemřelo, měl David již dříve mnoho dospělých synů a dcer. Prvorozeným byl Amnon, třetím byl Absolón, syn dcery krále gesurského. Nebylo žádného muže tak krásného jako Absolón ve všem Izraeli. Od paty nohy až do vrcholu hlavy nebylo na něm poskvrny, a když si jednou za rok stříhával vlasy, vážily dvě stě lotů. Ale byl to jinoch zpupný a prchlivý. Pro křivdu, kterou učinil Davidův prvorozený Amnon sestře jich obou Tamár, bratra zabil. Boje se pak otcova hněvu, uprchl ke svému dědovi, králi gesurskému, a byl tam tři léta.

Když uplynula ta doba a Joáb, velitel Davidova vojska, viděl, že král již oželel smrt Amnonovu, smířil otce se synem. „Ať se navrátí do svého domu,“ řekl David, „ale tvář mou ať nevidí.“ Tak se vrátil Absolón do Jeruzaléma, a po dvě léta před krále přijít nesměl.

Potom poslal k Joábovi, aby za něho před otcem mluvil. Ale Joáb nechtěl přijít a neuposlechl, ani když pro něho Absolón poslal ještě podruhé.

Řekl tedy svým služebníkům: „Jděte a zapalte ječmen, který má Joáb vedle mého pole!“ A služebníci tak učinili.

Joáb přišel k Absolónovi a otázal se ho: „Proč zapálili tví služebníci mé obilí?“

Pravil Absolón: „Poslal jsem k tobě a nepřišel jsi. Teď jdi ke králi a řekni mu má slova: ,Proč jsem se vrátil z Gesuru? Bylo by mi lépe, kdybych tam byl zůstal. Nechť mi jest již dovoleno vidět královu tvář. Nenávidí-li mě král, ať mě rozkáže zabít.'„

Joáb vyřídil Davidovi Absolónova slova a král kázal povolat k sobě syna. Ten přišel, a padnuv před králem, sklonil před ním tvář až k zemi. David kázal synovi povstat, polí­bil ho a odpustil mu.

Ale Absolón oplatil otci zlým stejně, jako to učinil svému přímluvci Joábovi.

Počal žít rozmařile a obklopil se nádherou. Pořídil si řadu vozů a koní a najal padesát mužů, aby mu běhali před vozem, vykřikujíce jeho jméno. Vstával také ráno, čekal u cesty při městské bráně a každého, kdo šel k Davidovi pro rozsouzení pře, se vyptával a říkal mu: „Tvá pře je výborná a pravá, ale král nemá nikoho, kdo by tě vyslyšel. Kdybych byl já v této zemi soudcem, dopomohl bych každému v jeho nesnázích k spravedlnosti.“ A když někdo přicházel a klaněl se mu, bral ho do náruče a líbal ho. Tak činil a obracel k sobě srdce mužů izraelských.

V příhodné chvíli pravil otci: „Když jsem bydlil v Gesuru, učinil jsem Hospodinu slib, přivede-li mě zpět do Jeruzaléma, že v Hebronu budu obětovati. Dovol, ať slib splním.“

„Jdi v pokoji!“ řekl David.

Absolón tedy odešel do Hebronu, nikoli však, aby obětoval, nýbrž aby se zde spojil s muži, které získal proti svému otci. Z Jeruzaléma s ním pak vytrhlo dvě stě ozbrojenců, ale ti šli v upřímnosti své, aniž věděli, co obmýšlí. Z Hebronu vyslal posly do všech poko­lení izraelských, aby řekli: „Až uslyšíte zvuk trouby, volejte: ,Kraluje v Hebronu Absolón!' A přidalo se k němu mnoho lidu ozbrojeného, zastrašeného jeho válečnou silou, a mnoho zrádců krále Davida, kteří doufali dojít od nového krále odměny. Absolón tedy vytrhl s vojskem proti Jeruzalému.

Když běžci o tom donesli zprávu do Jeruzaléma, Davidovi nezbylo leč uprchnout, neboť v městě nebylo kromě šesti set mužů více vojska. Odešel s ním, se vší čeledí svou i s knězi, nesoucími archu úmluvy, a pěšky putovali až k potoku Cedronu, který přebro­dili i s ženami a dětmi. Všichni plakali.

Ale za Cedronem, než došli k poušti, David kněze s archou úmluvy vrátil. Přikázal jim, aby se naoko dali do služeb Absolónových a neopomíjeli vzkazovat mu vše, co se v Jeru­zalémě děje:

„Navraťte se s truhlicí Boží v pokoji do města! Já pobudu v rovinách pouště, dokud od vás nepřijde poselství.“

Pak šel se svými věrnými vzhůru k vrchu hory Olivetské, vystupuje a pláče, maje hlavu pokrytou; šel bos. Všechen lid, který byl s ním, přikryl hlavy své a šli, ustavičně plačíce.

A potkal muže z Čeledi Saulovy, který změniv směr, šel opodál krále a zlořečil mu:

„Prchej, prchej, vražedníče a nešlechetníče! Obrátil na tebe Hospodin všechnu krev domu Saulova, na jehož místě jsi kraloval, a dal panství v ruku Absolónovu. A aj, již se vidíš ve svém neštěstí, neboť jsi vražedník.“ A házel kamením na Davida a na jeho služebníky, ačkoli všechen lid a všichni udatní byli králi po pravici i po levici.

Řekl jeden z bojovníků Davidovi: „Proč zlořečí ten mrtvý pes pánu mému králi? Dovol, ať jdu, a setnu mu hlavu.“

Král mu však odpověděl: „Hle, můj syn, má kost a tělo mé, hledá, aby mě usmrtil, čím mi tedy může být tento člověk? Nechte ho, ať zlořečí. Snad Hospodin popatří na mé soužení a za jeho zlořečení dnes mi odplatí dobrým.“ A šel David a muži jeho svou cestou. Ale muž z čeledi domu Saulova kráčel stále opodál, proklínal, házel proti králi kamením a vířil prach.

Mezitím vtrhl Absolón do Jeruzaléma, a učiniv se králem, zmocnil se paláce a vládl vším, co bylo otcovo. Měl pak Absolón za rádce muže nešlechetného, který zradil krále. Ten mu řekl: „Dovol, ať vyberu bojovníky, abych ještě této noci honil Davida. A dostihnu-li ho, dokud jest ustálý a má zemdlené ruce, poděsím ho, lid od něho uteče a krále zabiji.“

Ale v paláci u Absolóna byli již přátelé Davidovi, které král od potoku Cedronu poslal, aby naoko synovi sloužili.

A jeden z nich Absolónovi řekl: „Není to dobrá rada. Víš o otci i o mužích jeho, že jsou udatní a zjitření na mysli jako medvědice osiřelá v poli. Radím ti, abys k sobě dříve shro­máždil celý Izrael, a teprve potom, až budeš mít vojsko velké, abys sám proti Davidovi vytrhl. A připadneme na něho, jak rosa padá na zemi, a ze všech mužů, kteří jsou při něm, nezůstane ani jediný.“

Hospodin způsobil, že se tato druhá rada Absolónovi líbila lépe. A tak získal David a ti, kdož mu zůstali věrni, času, aby také oni mohli shromáždit vojsko. Neboť onen druhý rádce Absolónovův poslal ihned k Davidovi posly. A ti, když se dostali k Davidovi, zvěstovali mu poselství jeho přátel z paláce jeruzalémského:

„Nezůstávej přes noc na rovinách pouště, nýbrž přeprav se bez meškání přes vodu, abys nebyl usmrcen ty a všechen lid, který jest s tebou!“

David uposlechl. A tak se stalo, když se Absolón se svým vojskem přeplavil přes Jordán, že byl David již v Mahanaimu. Zde našel přátele, kteří jeho hladový lid nasytili. A sem shromáždili jeho věrní svá vojska. David sčetl bojovníky a rozdělil je na tři díly, z nichž jeden dal v správu Joábovi. A poslal je do boje, neboť ač sám chtěl jít spolu, všechen lid křičel a nedovolil mu to.

Když vojsko po stu a po tisíci vycházelo z města, stál král u brány a volal na všechny hejtmany, že to každý slyšel:

„Zacházejte mi pěkně se synem Absolónem!“

Obě vojska, Davidovo a Absolónovo, se střetla v lese efraimském a bitva se rozpoutala po celém hvozdě.

A bylo v ten den potřeno vojsko Absolónovo porážkou velikou, dalo se na zmatený útěk a ty, které nepožral meč, zahubil les.

Absolón prchal na mezku, a projížděje pod starým dubem, uvázl za své dlouhé vlasy na větvi; a když zvíře, které bylo pod ním, odběhlo, visel tu mezi nebem a zemí.

Jeden z bojovníků Davidových ho uzřel a spěchal to oznámit svému vůdci Joábovi:

„Viděl jsem Absolóna, jak visí na dubě.“

Pravil Joáb: „Viděl jsi! Proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Byl bych ti dal deset lotů stříb­ra a pás.“

Ale bojovník odpověděl: „Kdybys mi vysázel na dlaň tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych na syna králova ruku. Všichni jsme slyšeli, jak král přikázal tobě i hejtmanům: „Šetřte všichni syna mého Absolóna!“

„Co se tu budu s tebou zdržovat?!“ řekl Joáb a běžel na místo, o kterém mu pověděl ten muž.

Dospěv tam, vzal tři kopí a proklál jimi syna Davidova. A deset oděnců Joábových obklopilo Absolóna, bili ho a usmrtili. A sejmuvše ho ze stromu, uvrhli ho v tom lese do hluboké jámy a naházeli na něho hromadu kamení.

Potom zatroubil Joáb na troubu, aby zanechalo vojsko stíhání poražených, a bojovníci se vraceli. A vyvoliv z nich dva, poslal je se zprávou Davidovi.

David seděl v městě mezi dvěma branami. Vyšel strážný na vrch brány, a rozhlížeje se, viděl, že sem běží sám nějaký muž. Strážný to zavolal dolů na krále.

„Je-li sám, nese dobré poselství,“ řekl David.

Ale za malou chvíli uzřel strážný druhého posla a opět volal: „Druhý muž a opět běží sám.“

I řekl král: „S dobrou zprávou jde.“

Pak první posel, doběhnuv do města, pravil Davidovi: „Pokoj tobě!“ A pokloniv se tváří až k zemi, oznámil mu: „Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, který porazil muže, kteří pozdvihli své ruce proti pánu mému králi!“

Ale David se ho otázal: „Vede se dobře mému synovi Absolónovi?“

Posel odpověděl: „Když mne, služebníka tvého, Joáb posílal, viděl jsem velký shluk, ale co bylo, nevím.“

Vtom přiběhl druhý posel, a pokloniv se, pravil: „Zvěstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech, kteří proti tobě povstali.“

Ale David mu řekl: „Jest živ syn můj Absolón?“

Posel odpověděl: „Tak jako jemu nechť se stane všem nepřátelům tvým a těm, kteří s tebou zle smýšlejí!“

Tehdy pokryl král tvář svou a zaštkal. A odebral se do horního pokoje na bráně, a jda po schodech, plakal a naříkal: „Synu můj Absolóne, synu můj, synu můj Absolóne! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolóne, synu můj, synu můj!“

A zatímco se lid dole v městě radoval z vítězství, seděl David ve strážní komoře a v srdci mu bylo hořko až k smrti: „Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně?“