Biblické příběhy/V zajetí

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Do zajetí babylónského Biblické příběhy
V zajetí
written by Ivan Olbracht
Hodokvas Belsazarův
Info Simple bw.png Biblické příběhy: Information and licence SemiPD-icon.png


V zajetí


A teprve v zajetí babylónském, v zemi cizích bohů, se Židé rozpomínali na svou zemi a na svého Hospodina. Po denním otročení novým pánům, a když se nad krajem skláněl večer, sedali na březích řek babylónských a na vrby zavěšovali své kytary. Ale nehráli na ně, nýbrž nechávajíce jejich struny zvučet větrem, plakali a vzpomínali na Sión. A když přicházeli ti, kdož je kdysi zajali, říkajíce jim: „Zazpívejte nám některou píseň siónskou!“, odpovídali: „Kterak bychom zpívat mohli píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?“

Ale smutek Židů věčný být neměl, neboť Hospodin, i když trestal svůj nevěrný lid, neopustil jej a hodlal jej za čas vyvést ze zajetí babylónského stejně tak, jako jej vysvobo­dil z domu služby egyptské. A již tehdy připravoval zkázu Babylóna.

Král Nabuchodonozor propadal ve svém paláci šílenství a býval mučen zlými sny. Jedné noci měl sen, jehož se zhrozil, až se protrhl ze spaní.

Dal tedy svolat mudrce, hvězdáře a kouzelníky a řekl jim: „Měl jsem sen, jehož se můj duch tak poděsil, že jsem jej zapomněl. Vyložte mi jej.“

Tehdy řekli mudrci: „Králi, navěky buď živ! Pověz služebníkům svým, co se ti zdálo, a oznámíme ti výklad.“

„Vyšlo mi to z paměti,“ pravil Nabuchodonozor, „ale nepovíte-li mi sen i s výkladem, budete rozsekáni na kusy a vaše domy budou obráceny v záchody. Vyložíte-li mi jej, zahrnu vás dary a slávou.“

Odpověděli hadači: „Není na zemi člověka, který by to králi mohl oznámit, kromě bohů, kteří mezi lidmi nebydlí.“

Proto rozlítil se král a rozkázal, aby byli všichni mudrci babylónští povražděni. Mezi zajatými Židy byl i Daniel, mládenec velmi učený, kterého dal Nabuchodonozor zároveň s některými jinými jinochy vzdělat ve všeliké moudrosti, aby mu sloužil. A k tomu když přišel hejtman nad žoldnéři, aby ho s ostatními mudrci zabil, zeptal se Daniel po příčině králova hněvu.

Hejtman mu pověděl o příhodě s hadači a Daniel řekl: „Nezahlazuj babylónské mudrce, nýbrž uveď mě před krále a já mu oznámím sen i výklad jeho.“

Byl tedy Daniel přiveden před Nabuchodonozorovu tvář a pološílený král se ho otázal: „Můžeš mi oznámit a vyložit to, co se mi zdálo?“

Daniel odpověděl: „Tajemství, na něž se král ptá, nemohou mu zjevit ani mudrci, ani hvězdáři, ani věštci a hadači. Ale na nebi jest Bůh, který zjevuje skryté věci, a on králi Nabuchodonozorovi ukázal, co se stane v budoucnosti. Neboť to bylo ve snu zjeveno také mně, ne protože bych byl nad ostatní lidi moudřejší, ale pro modlitbu, v níž jsem o to prosil. Ty, králi, viděl jsi ve snách ohromnou sochu, daleko zářící a hroznou na pohled. Hlava její byla z ryzího zlata, prsa a ramena ze stříbra, její břicho a bedra z mědi, stehna ze železa, ale nohy z hlíny. A viděl jsi kámen, jenž nebyl vymrštěn z ničí ruky, a ten vrazil v hliněné nohy té sochy a rozbil je. A zřítily se spolu hlína, železo, měď, stříbro a zlato a bylo to vše jako plevy na letním mlatu a roznesl to vítr, aniž kdo ví kam. To jest ten tajemný sen, králi, v němž ti Bůh zjevuje budoucnost. Neboť tak zahyne království tvé.“

Tehdy král Nabuchodonozor padl na tvář a zarmoutil se velice.

Leč Daniel nebyl jediný, komu Bůh zjevil blížící se zkázu Babylóna.

Doma, po troskách Jeruzaléma, stále bloudil prorok Jeremiáš, zpívaje své smutné písně o vyvráceném městě Hospodinově. A také jemu oznámil Bůh zkázu Babylóna Peršany a Médy. Zjevil se mu ve snách a pravil: „Aj, lid přitáhne od půlnoci a národ veli­ký a králové znamenití. Lučiště a kopí pochytí, ukrutní budou a neslitují se; hlas jejich jako moře zvučet bude, na koních pojedou, sešikovaní jako muž udatný k boji proti tobě, dcero babylónská. A přivedu zas Izrael do příbytku jeho.“

A prorok Jeremiáš, bloudě po vylidněném městě, volal: „Oznamujte mezi národy a rozhlašujte, zdvihněte korouhev, rozhlašujte, netajte, rcete: ,Vzat bude Babylón, zahanben Bél, potřen Merodach, potupeny budou modly jeho, potřeni ukydaní bohové jeho. Neboť přitáhne na něj národ od půlnoci, který obrátí zemi jeho v pustinu, takže nebude v ní obyvatele. Od člověka až do hovada se vystěhují a odejdou. V těch dnech a toho času přijdou spolu synové izraelští i judští, a plačíce budou hledat Hospodina Boha svého. Na cestu k Siónu se budou ptát, a obrátíce se tam, řeknou: ,Pojďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející v zapomenutí.'„

Tak proroci předpověděli pád Babylóna již v době jeho největší slávy.