Boží bojovníci/Doslov vydavatelův

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Malý doslov básníkův Boží bojovníci
Doslov vydavatelův
written by Josef Svatopluk Machar
Info Simple bw.png Boží bojovníci: Information and licence SemiPD-icon.png


Doslov vydavatelův*



[ 136 ] Veliké dílo jest dokonáno!

V životě mém není chvíle vznešenější, než přítomná, v níž píšu tyto řádky!

„Já proved všecko,

co moh jsem z Vás jen udělat,“

praví neznámý, veliký básník na konci svého eposu, apostrofuje neobyčejně jímavými a láskyplnými verši těmi své reky. A tolikéž já mohu nyní zvolati nad prací svou – komentovaným vydáním velikého odkazu minulosti – anebo říci s Ovidiem, výborným to básnířem latinským:

Jamque opus exegi, quod nec Jovis ira, nec ignes,

nec poterit tempus, nec edax abolere vetustas!

Blahořečím z plna srdce oné chvíli, kdy mi napadlo na mysl prozkoumati museum vinohradské: neboť našel jsem tam nejen přítomnou tuto vzácnou památku, ale i nový směr svého života. Pevněť zajisté rozhodnuto ve mně, že od nynějška každou myšlenku, každý čin až k chvíli své poslední věnovati chci bohoslužbě této vzácné veliké básně; chci pátrati a zkoumati po každé podrobnosti a předem, rozumí se, po recích, které, třeba jen několika rysy, přece tak markantně a živě nám básník před oči postavil; slovem, chci býti služebníkem velké minulosti.

Že jsem se i za tisku knihy co nejhorlivěji již
___________
* Rozumí se, že zase můj, prof. dra. Č. Folklora.
_________________________________________________

[ 137 ] snažil, abych se dopátral i nejmenšího paprsku, jenž by, byť i slabým světlem, osvěcoval dobu a hrdiny naší vzácné památky, – nemůže být, troufám, žádnému milovníku řeči, literatury a dějin českých nepochopitelno. A že snaha má byla korunována několika zdárnými výsledky, potěší zajisté srdce všech lidí vlastimilovných. Tak v archivu brněnském dostala se mi do ruky jakási sbírka písní, tištěných švabachem a prodávaných kdysi v ceně (na čtvrté, poslední to stránce každé písničky výslovně označené) „2 kr.“. Jako znamení, kde dávný některý čtenář či zpěvák rád se asi zastavoval, byla malá čtvrtka papíru, složená několikrát tak, že z ní byl úzký proužek. Jistě ušel tisíci a tisíci očím – mým nikoli. Rozbalil jsem a hle! Kus „Božích bojovníků“, v Rukopise Vinohradském neobsažený: místo o „Rokycanovi pestré orlice“, kteroužto krásnou metaforou označuje básník bratra Stránského. A nejen forma fragmentu, rukopis, stavba verše ukazují na příslušenství k naší památce: i místo, kde jsem jej nalezl. Tato čtvrtka papíru sloužila čtenáři nebo zpěváku za znamení pro označení písně: „Já mám trakař novej...!" A to byla, jak z básně vidno, hymna opěvovaných reků naší památky...

Zařadil jsem tedy bratra Stránského tam, kam podle všeho náležel: k bratru Černohorskému.

Ale pravým triumfem byl pro mě nález jiný: Tůma Krvavý. Přiznám se, že hrdina ten poutal ze všech bojců božích mou pozornost nejvíce. Neboť tušil jsem, že to byla figura v táboře husitském mnohostraná, rázovitá, nad mnohé v mnohém ohledu vynikající a mnohými obávaná. Marat božích bojovníků – ovšem si licet magna com-
[ 138 ] ponere parvis. Pátral jsem, hledal – dlouho nic, pranic, žádná stopa. Mlčely letopisy, němy byly prameny. Slabounké světélko kmitlo mi jednou, – ale zaniklo ihned, jakmile jsem posvítil na ně lampou analysy a reflexe. V historii Českých Bratří vede se totiž řeč o nějakém Tůmovi. Ale hned se praví, že to byl muž mírný, vzdělaný, snášelivý, soucitný – rozhodně tedy pravý opak Tůmy Krvavého, o němž básník docela pěje, že nejvřelejším přáním jeho bylo, aby směl na potkání sedříti kacířům řemen ze zad! Ale nezlekán neúspěchem a neodstrašen zarputilým mlčením památek dávné doby, hledal jsem dále. A hle! V našem Českém Museu, na půdě, obrácený malbou ke zdi, našel jsem obraz! Pokrytá prachem, potažená pavučinami, jakoby se hroužila v doby dávné, nepovšimnuta přítomností, stála tmavá ikona přede mnou. Široký, staročeský rám z dubového dřeva lemoval malbu, a na dolejší části jeho bylo vyryto následující čtyřverší švabachem a starou češtinou:
[ 139 ]

<math>\mathfrak{Krvavy}</math> <math>\mathfrak{Tuma}</math>
<math>\mathfrak{straslive}</math> <math>\mathfrak{duma}</math>
<math>\mathfrak{straslive}</math> <math>\mathfrak{vtipy}</math>
<math>\mathfrak{v}</math> <math>\mathfrak{krvave}</math> <math>\mathfrak{sipy}</math>
<math>\mathfrak{zpodobnil}</math> <math>\mathfrak{K.}</math> <math>\mathfrak{Krejcik,}</math>
<math>\mathfrak{poctivy}</math> <math>\mathfrak{Cech.}</math>


[ 140 ] Oprášil jsem obraz, malovaný rukou jistě znamenitého českého umělce, po němž, žel bohu, jiné památky už nezůstalo, a byl jsem věru jat úžasem nad dílem tak mistrovským. Neboť tu podal starý umělec něco, co jest i malířům naší doby úkolem nejvyšším: podati tvář a zobraziti v ní zároveň duši a ducha svého předmětu. Ano: zde díval se na mne dávný rek husitský, jak žil, dýchal, myslil a bojoval, Obnažil jsem hlavu.

Podávám tuto nalezený obraz Tůmy Krvavého v reprodukci co nejvěrnější – a čilí nakladatelé naši nechť povšimnou si mé důtklivé rady: ať rozmnoží památku tuto ve velkém formáte a barevným tiskem, a jsem jist, že vlastenecká tvář dávného Husity nebude scházeti v žádném paláci a žádné chýžce, kde vůbec jen vřelé srdce bije...

Řadu jiných výzkumů, studií, monografií, porovnání, dokladů, pramenův atd. atd. vydám, jak již několikrát oznámeno, ve zvláštních knihách, dopřeje-li bůh zdraví.

Jdi tedy, kniho veliká, staň se biblí potomkům Husitů, hlásej slávu Slávů slavných, ty pomníku minulosti, světlo přítomnosti a vzore dob budoucích!

V Zlaté Slovanské Praze, na den Všech Svatých, L. P. 2215.

Prof. dr. Č. Folklor.