Bruncvík/Zpěv I., Výprava

Free texts and images.
Jump to: navigation, search

Bruncvík
Zpěv I., Výprava
written by Karel Dewetter
Zpěv II., Plavba do zámoří
Info Simple bw.png Bruncvík: Information and licence SemiPD-icon.png



Zpěv I.

Výprava


Jak mocný dub, jenž nezdolán
ni vichrem, ni hromovou ranou,
tak Bruncvík kníže mocně vlád’
svou zemí požehnanou.

Tam, v otcův hradě kamenném,
jenž vysoko v mraky se věžil,
za valy, zdmi a branami
své zlaté si poklady střežil.

To choť svou, věrnou a spanilou,
s líbezným pacholetem,
jak růži májem rozvitou
s poupěte ranným květem.

Ta bedlivě střehla svůj planoucí krb
a s pannami přádala v síni,
jsouc knížete těchou v dobách všech
a lidu vždy ochrankyní.

A dokola hradu, kde pravěký hvozd
se u věčném soumraku šeřil,
tam kníže se zvěří divokou
přečasto sílu svou měřil.

Tu mnohého mlatem sklál medvěda
i tura rukou svou smělou,
a mnohého orla, jenž mračnem se mih,
kalenou z luku smet střelou.

A v zlobě a zvůli kdy cizák a vrah
se sveřep dral do rodných lánů,
tu Bruncvík kníže, jak bouřící blesk
vždy v rytířů čele a manů.

A neotřel dříve mocný svůj meč
a nezatkl do země kopí,
až komoňů tvrdými kopyty
nepřátel zahladil stopy.

Tak lidu svého meč i štít
a chválen a milován všemi,
vlád Bruncvík, kníže bohatýr,
překrásnou českou zemí.

A prchala léta, jak oblohou
za mrakem mrak se střídá – –
Tu, proroctví věren, rozhod se rek,
že v daleké země se vydá.

A marně ho prosí plačící choť
a synek mu objímá šíji –
je knížete vůle, jak železný kruh,
a nic v světě nezlomí jí.

„Já slávou své jméno chci obestřít
a nelekám běd se, ni trudů,
a otec-li v štít dobyl orlici,
já lva si tam vydobudu!

„AA choti má, kněžno, ty věrna mi buď
a srdce mi zachovej vřelé,
však zpět-li se nevrátím do sedmi let,
pak, paní, volna jsi cele.

Pak volno tvé srdce i ruka tvá,
a chotě zvol v moudré si radě,
však v mysli mi vzpomínku uchovej
a v orla mé vychovej mládě!“ –

A záhy, slyš, hradem to rohů hřmí hlas
a brána, hle, dokořán stojí,
a třicet z ní vyjíždí rytířů,
v stříbrné svítící zbroji.

A třicet hle na kopích praporců
se ve větru třepetá raném,
a v čele rytířstva bohatýr
na bělouši okovaném.

Korouhev s perutnou orlicí
vlaje mu nade hlavou –
Tak Bruncvík, kníže, vydal se v svět,
by zlatou se ověnčil slávou.